50 C 92/2024-49 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou ze dne , datum, a dne , datum, , domáhala na žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná načerpala úvěr v celkové výši , částka, , uhradila celkem , částka, . Jelikož žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, . Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila.4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve formě úvěrového rámce do výše , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 21,88 % ročně a pojištěním ve výši 8,9 % měsíčně z minimální splátky úvěru prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2,325 % z úvěrového rámce, tj. , částka, .6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem , částka, . Bydlela v družstevním bytě, na nákladech hradila , částka, . Lustrace databází SOLUS, NRKI, ISIR, CEE a MVCR byla s negativním výsledkem.7. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že žalovaná měla 1 existující splátkový kontrakt, na který měsíčně hradila , částka, . Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí.8. Z výpisu bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěn, že počáteční zůstatek účtu činil , částka, , konečný pak , částka, . Dne , datum, byla na tento účet poukázána mzda žalované ve výši , částka, , následně byla tato částka žalovanou převedena na jiný účet v jejím vlastnictví.9. Z lustrace exekučních řízení bylo zjištěno, že proti majetku žalované bylo v letech 2013 až 2024 nařízeno celkem , hodnota, exekučních řízení.10. Výpis čerpání, splátek a úhrad dokládá, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná celkem vyčerpala , částka, , uhradila , částka, .11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši , částka, ke dni , datum, .12. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 21,88 % ročně a pojištěním ve výši 8,9 % měsíčně z minimální splátky úvěru prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši , částka, , uhradila celkem , částka, .25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové sm