22 C 282/2025-19 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal vůči žalované zrušení vyživovací povinností stanovené ve výroku I. specifikovaným rozsudkem soudu. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaná ukončila v květnu 2025.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobci jako otci žalované byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalované rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým bylo určeno, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou , částka, měsíčně s účinností od , datum, (viz uvedený rozsudek Okresního soudu v Mostě).Z čestného prohlášení žalované ze dne , datum, soud zjistil, že ke dni , datum, skončil její statut studenta a v akademickém roce 2025/2026 nenastupuje na žádnou vysokou školu. Rovněž potvrdila, že tím vůči ní končí vyživovací povinnost žalobce.Z komunikace účastníků přes sociální sítě soud zjistil, že žalovaná nastupuje do zaměstnání.Z písemného sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná studovala na této škole do , datum, a pro účely zdravotního a sociálního pojištění měla status žákyně do , datum, .S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že se žalovaná již nepřipravuje studiem na své budoucí povolání.Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaná (dcera žalobce) ukončila ke dni , datum, studium na střední škole, nastoupila do zaměstnání, a je proto schopna se sama živit. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že zanikla zákonná podmínka pro existenci vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalované, a proto žalobě vyhověl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.Žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť žalobě bylo vyhověno, avšak ze spisu bylo zjištěno, že mu dosud žádné náklady řízení nevznikly. V souladu s tím soud žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.