32 C 157/2025-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení , částka, , a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Po zesplatnění pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka , částka, je tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou úvěru , částka, a poplatky , částka, . Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115 o. s. ř.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uvedeného dne uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,10 % ročně.Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané čerpání úvěru dne , datum, .Dohody o , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že žalovaný podepsala úvěrovou smlouvu elektronicky, přičemž jeho totožnost byla ověřena prostřednictvím jeho bankovního ID.Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru měl soud za prokázané, že žalobkyně zprostředkovala žalovanému před uzavřením úvěrové smlouvy všechny zákonem požadované informace. Záznamem o podpisu klienta měl soud za prokázané, že žalovaný se s těmito informacemi seznámil.Žádostí o poskytnutí úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný požádal prostřednictvím svého internetového bankovnictví výše uvedeného dne o poskytnutí úvěru s parametry, které odpovídají parametrům výše uvedené smlouvy o úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši , částka, , pravidelné měsíční výdaje pak uvedl v částce , částka, .Interním přehledem o úvěru měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu a průběh splácení úvěru žalovaným.Informací z , právnická osoba, + listinou Data o žádosti měl soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací, které sama zjistila, nikoli pouze z tvrzení žalovaného.Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně po marných písemných upomínkách a výzvách přistoupila k zesplatnění pohledávky úvěru ke dni , datum, , a toto zesplatnění řádně oznámila žalovanému.Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) + + Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva) měl soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného opakovaně upozornila na prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzývala ji k nápravě, k prvnímu prodlení došlo k , datum, .4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud odkazuje.5. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení. Po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájena 2 exekuční řízení EXE a 0 řízení E. Z výše provedených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž nevycházela pouze z informací, které jí poskytl sám žalovaný, ale také z informací z dostupných registrů, které porovnala s vlastní mnohaletou znalostí žalovaného a jeho majetkových poměrů.6. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání do výše , částka, , a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný, byť úvěr čerpal, jej řádně nesplácel dohodnutým způsobem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobkyni řádně a včas splácet nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.7. Ohledně úroků z úvěru soud neaplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od , datum, , v platném znění, podle kterého platí, že: „U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší“, neboť v tomto případě žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši odpovídající v rozhodném období zákonnému úroku z prodlení.8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění od , datum, ) (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění od , datum, ), tj. celkem , částka, , a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.