32 C 209/2025-43 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , číslo, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr , částka, s tím, že úvěrový limit činil , částka, . Žalovaná z úvěru vyčerpala celkem , částka, , uhradila nicméně pouze , částka, , tato částka byla žalobkyní započtena částečně na jistinu a částečně na jiné nároky. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně dohodnutým způsobem, využila žalobkyně svého oprávnění, odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, splatnost pohledávky nastala ke dni , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, je tvořena: nesplacenou jistinou úvěru , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to jednak v podání doručeném soudu dne , datum, a jednak v podání doručeném soudu dne , datum, , v nichž uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z dostupných databází, kde žalovanou lustrovala (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) – doklady o těchto lustracích soudu předloženy nebyly. Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, které jsou promítnuty do žádosti o spotřebitelský úvěr, a dalších dokladů, které žalovaná doložila. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu listiny, které budou podrobněji rozebrány dále. Žalobkyně dále spočetla disponibilní zůstatek podle zavedeného vzorce a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasily.4. Žalovaná se ve stanovené lhůtě vyjádřila podáním doručeným podepsanému soudu dne , datum, (na čl. 39 spisu) ve kterém uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň požádala soud o umožnění uhrazení dluhu formou měsíčního splátkového kalendáře. Je poživatelem starobního důchodu, který činí cca , částka, . Z důchodu žalovaná hradí nájemné a služby spojené s užíváním bytu v celkové výši , částka, . Vzhledem k nízké výši měsíčního příjmu si žalovaná zažádala o přiznání dávek státní sociální podpory a o přiznání příspěvku na bydlení. Po zaplacení veškerých závazků jí zůstává minimální měsíční příjem. Je dlouhodobě nemajetná, v blízké době nelze očekávat zlepšení její finanční situace. Nemá naspořené žádné finanční prostředky a nevlastní žádný majetek, rovněž nemá žádnou jinou osobu, která by jí finančně pomáhala.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . , číslo, ze dne , datum, – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , který měl být splacen ve 2 měsíčních splátkách po , částka, , úrok byl sjednám ve výši 18,86 % ročně a RPSN ve výši 19,9 % ročněOdstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění měl soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne , datum, žalované oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru na adresu jejího trvalého pobytu.Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalované.6. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy bylo proti žalované zahájeno 9 exekučních řízení, v době po uzavření úvěrové smlouvy nebylo proti žalované zahájeno žádné exekuční řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopná rozhodně nebyla. Žalobkyně si sice neověřila příjmy žalované. Žalobkyně současně nezjistila, že žalovaná má řadu exekučně vymáhaných závazků, které ze svého nízkého příjmu rozhodně nemohla být schopna splácet.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru na základě, které žalobkyně žalované poskytla úvěr , částka, .8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je sm