46 C 185/2025-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . , číslo, . Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně podle žaloby prověřila úvěruschopnost žalované. Její příjem ke dni uzavření smlouvy činil , částka, , a splátka činila jen 3 %. Žalobkyně se na základě smlouvy o revolvingovém úvěru zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši , částka, . Žalovaná na dluh čerpala částku , částka, , která byla dne , datum, poskytnuta žalobkyní ve prospěch žalované. Žalovaná však splatila jen , částka, . Žalobkyně proto pohledávku zesplatnila ke dni , datum, . Celkový dluh ve výši , částka, se podle žalobkyně skládá z jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Nadto požaduje žalobkyně úrok z prodlení z jistiny , částka, od , datum, .3. Žalobkyně následně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 a doplnila, že žalobkyně vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovanou, ale konfrontovala je také s výstupy řady registrů a databází. Smlouva byla sjednávána prostřednictvím obchodníka a uzavřena elektronickými prostředky se zachováním písemné formy právního jednání. Jednající osoba (žalovaná) byla určena jednoznačně oproti dokladu totožnosti, když se prokázala svým občanským průkazem, a to fyzicky na prodejně před pracovníkem obchodníka, u kterého byla smlouva sjednávána.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.5. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované bylo v minulosti nařízeno několik exekucí (č. l. 17).6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 29-30) vyplývá, že žalovaná se při žádosti o úvěr měla prokázat občanským průkazem, žalobkyně (resp. obchodník) provedla její lustraci v databázích SOLUS a CEE, nicméně výsledky těchto lustrací připojeny nejsou. Žalovaná měla pobírat mzdu či plat ve výši , částka, čistého, což ale nebyla nijak prověřováno. Podle žalobkyně měl činit rozdíl mezi příjmy a výdaji , částka, a úvěrová splátka měla dosahovat jen , částka, .7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že o žalované je ve smlouvě uvedeno, že je , Anonymizováno, , občankou , Anonymizováno, . Smlouvou byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . K prvnímu čerpání mělo dojít platbou u obchodníka ve výši , částka, , přičemž uvedená částka byla splatná 24 měsíčními splátkami po , částka, . Úvěr byl úročen sazbou 18,86 % ročně, přičemž RPSN činilo 18,9 %. Ke smlouvě byl připojen sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla údajně podepsána žalovanou sms kódem.8. Z oznámení o odchozí platbě ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně za žalovanou částku , částka, uhradila.9. Dle odstoupení od smlouvy ze dne , datum, byl úvěr zesplatněn, přičemž byla vyčíslena dlužná částka , částka, .10. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, .11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]). Uvedené závěry jsou platné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.18. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.21. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně, avšak skutečné příjmy a výdaje žalované nijak nezjišťoval.22. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne