48 C 200/2025-41 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina úvěru ve výši , částka, , poplatky , částka, , smluvní pokuta , částka, a sankční poplatky , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.6. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, prokazuje, že žalobkyně převzala pohledávky od , právnická osoba, včetně žalované pohledávky.7. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Předmětem byl úvěr ve výši , částka, poskytnutý v hotovosti, přičemž žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou výši úvěru. Za poskytnutí úvěru byl sjednán celkový poplatek ve výši , částka, . Úroková sazba měla činit 56 %. Součástí plnění bylo i dobrovolné doplňkové pojištění s celkovou výší pojistného , částka, . Celkem měl žalovaný uhradit , částka, . Úhrada byly nastavena na 18 měsíčních splátek ve výši , částka, , s poslední splátkou ve výši , částka, . Součástí byly Smluvní podmínky o spotřebitelském úvěru.8. Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný uvedl, že pracuje jako , Anonymizováno, u konkrétní společnosti s čistým příjmem , částka, , další příjmy domácnosti jsou , částka, a odhadované měsíční výdaje jsou , částka, . Rovněž je uvedeno, že došlo k ověření dokumentů, a to pracovní smlouvy ze dne , datum, a 2 výplatních pásek za obdobní 10,11/2019. Dle Zákaznické karty mělo k ověření těchto údajů a dokumentů dojít ze strany zástupkyně společnosti , právnická osoba, paní , jméno FO, . Tyto listiny nebyly k žalobě přiloženy.9. Dopis ze dne , datum, žalovanému je výzvou k okamžitému splacení dluhu.10. Dopis ze dne , datum, žalovanému je výzvou k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně. Přílohu tvořil dopis ze dne , datum, žalovanému, který je oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni, neboť společnost , právnická osoba, postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.11. Potvrzení o podání ze dne , datum, prokazuje, že žalovanému byl odeslán dopis.12. Potvrzení o podání ze dne , datum, prokazuje, že žalovanému byl odeslán dopis.13. Výpočet smluvní pokuty žalobkyní neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení.14. Výpočet zákonného úroku z prodlení neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení.15. Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, uzavřená mezi , právnická osoba, a panem , jméno FO, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí, neboť se týká odlišné osoby od žalovaného a dle sdělení žalobkyně byla založena omylem.16. Výpis z živnostenského rejstříku pro paní , Anonymizováno, , jméno FO, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí, neboť se týká odlišné osoby od zástupkyně společnosti , právnická osoba, , která měla ověřovat údaje a dokumenty od žalovaného a dle sdělení žalobkyně byl založen omylem.17. Soud neprovedl důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, , ani původně chybně označené paní , jméno FO, a , jméno FO, , neboť žalobkyně ve svém vyjádření ze dne , datum, uvedla, že na jejich výslechu netrvá.18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, tedy byla uzavřena úvěrová smlouva, žalovanému byla vyplacena částka , částka, úvěru v hotovosti. Nebyla prokázána úhrada úvěru, vyjma částky , částka, uvedené žalobkyní. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Nebylo prokázáno zkoumání úvěruschopnosti.19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen