32 C 372/2025-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž částka , částka, byla vyplacena přímo žalovanému a částka , částka, byla vyplacena na bankovní účet zprostředkovatele. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, a proto žalobkyně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou , částka, , dlužných úroků , částka, , náhradou účelně vynaložených nákladů , částka, , smluvní pokutou za opožděné splátky , částka, a smluvní pokutou z neuhrazeného zůstatku úvěru , částka, .2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115 o. s. ř.3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho zjištěného příjmu, který si ověřila výplatními páskami a rovněž telefonicky u zaměstnavatele, dále žalovaného lustrovala v dostupných evidencích, výdaje posuzovala s přihlédnutím k normativním nákladům na bydlení a k životnímu minimu, přihlédla rovněž k čestnému prohlášení rodiče – otce družky žalovaného o platbě za bydlení v bytě, dále k výsledku prověření exekucí a insolvence v příslušných rejstřících, které proběhlo s negativními výsledky, tzn. že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuční řízení ani insolvenční řízení v době uzavření smlouvy o úvěru – a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. K těmto tvrzením žalobkyně doložila listinné důkazy, které budou podrobněji rozebrány dále.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 223) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 24). Shodně vyplývá i z Potvrzení transakce předloženého žalobkyní, z nějž rovněž vyplývá, že žalobkyně stejného dne zaslala na účet zprostředkovatele částku , částka, a že žalovaný uhradil na účet žalobkyně verifikační platbu dne , datum, ve výši , částka, , čímž byla smlouva o úvěru z jeho stany podepsána.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi účastníky, kdy žalovaný smlouvu podepsal elektronicky verifikační platbou učiněnou z výše uvedeného účtu. Soud měl za prokázanou výši spotřebitelského úvěru , částka, , který měl žalovaný zaplatit žalobkyni ve 40. měsíčních splátkách po , částka, s datem první splátky , datum, a s datem poslední splátky , datum, . Celková cena úvěru byla sjednána částkou , částka, , roční procentuální sazba nákladů řízení, tzv. RPSN 39,2 %, zákonný úrok z prodlení ke dni uzavření smlouvy o úvěru 15 % ročně, zápůjční úroková sazba 27,28 % ročně.Přílohou č. , hodnota, – Úvěrové podmínky + Přílohou č. , hodnota, – formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah těchto listin.Záznamem o vložení dokumentu do systému ze dne , datum, neměl soud za prokázané nic podstatného pro rozhodnutí, neboť se jedná pouze o interní dokumenty žalobkyně, z nichž není zřejmé ani to, ke kterým konkrétním listinám se vztahují.Posouzením úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, – interním dokumentem žalobkyně datovaným dnem , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně ve svém interním dokumentu evidovala jak informace, které jí sdělil sám žalovaný, tak informace, které zjistila svým vlastním šetřením, a z těchto informací následně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Údaje v listině uvedené odpovídají předloženým dokladům: výplatním páskám za období 9/2024, 10/2024, 11/2024 a 12/2024, screenshotem z výpisu z účtu žalovaného s příchozí platbou od zaměstnavatele žalovaného, Prohlášení rodiče – otce družky žalovaného o platbě žalovaného jako příspěvku na bydlení v bytě ve výši , částka, .Tzv. Výsledkem prověření, tj. Výstupem z Insolvenčního rejstříku + Výpisem z centrální evidence exekucí měl soud za prokázané, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila, že žalovaný není v insolvenci a prověřila jej rovněž ohledně exekucí, a to s negativním výsledkem, tj. s nulovými záznamy.Čestnými prohlášeními ohledně výdajů a závazků spotřebitele neměl soud za prokázané ničeho, neboť tyto listiny nejsou žalovaným podepsány.Listinou „Bonita smlouvy“ + Splátkovým kalendářem ke smlouvě č. , hodnota, měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu, rovněž to, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem včetně verifikační platby , částka, na konto smlouvy o úvěru.Výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané, že žalobkyně je registrovaným subjektem jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů.„Zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, a výzva k úhradě dlužné částky – Předžalobní výzva“ učiněná zástupcem žalobkyně datovaná , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že zástupce žalobkyně řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby, a oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a rovněž fakt, že se toto zesplatnění i výzva žalovanému dostaly do dispozice.Těmito důkazy byla tvrzení žalobkyně zcela prokázána.5. Soud zjistil, že proti žalovanému nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru ani po jejím uzavření vedena žádná exekuční řízení ani žádná řízení o nařízení výkonu rozhodnutí.6. Závěr o skutkovém stavu, který soud učinil, plně odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě a uvedeným soudem podrobně v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z výše podrobně popsaných listin je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.7. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobkyni řádně a včas splácet nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.8. Ohledně úroků z úvěru soud aplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od , datum, , v platném znění, podle kterého platí, že: „U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní