32 C 468/2025-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z úvěru a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradila dne , datum, , dohromady žalovaná uhradila , částka, . Celkovou uhrazenou částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , poplatkem za uzavření smlouvy , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a smluvní pokutou , částka, .2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 25–26 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z tvrzení žalované, jak jsou uvedena v Žádosti o úvěr, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalované si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaná předložila, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje, neboť byly žalovanou pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: žádost o úvěr a důchodky, které budou podrobněji rozebrány dále.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, + Přílohou č. , hodnota, – předpisem splátek měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 14. splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za náklady na vyhodnocení úvěru , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 8 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 272,44 %.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím formuláře, který vyplnila sama žalovaná, která žádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná ve formuláři uvedla, že je vdaná, žije u rodičů, má střední vzdělání, nevyživuje žádné nezaopatřené osoby, nemá bankovní účet. Je v invalidním důchodě s příjmem , částka, čistého měsíčně, další příjmy nemá, své výdaje uvedla částkou , částka, s tím, že za bydlení vynaloží , částka, měsíčně, na osobní náklady , částka, měsíčně a srážky ze mzdy, výživné činí , částka, . V , právnická osoba, žalované nebyla uvedena žádná položka, byť z předchozích údajů je zřejmé, že žalovaná měla jiné závazky, které měla splácet. Soud dále zjistil, že ustanovení smlouvy o úvěru, kdy je tu sice zdánlivě nízké úročení 8 % ročně, ale dle názoru soudu je tu další skryté úročení v podobě různých poplatků, což se projevuje vysokým RPSN 272,44 % ročně, což podle názoru soudu odporuje dobrým mravům.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že v této žádosti jsou uvedeny odlišně výdaje žalované než v případě druhé žádosti, na základě které byl žalované poskytnut úvěr.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že z úvěru , částka, , žalovaná uhradila , částka, .4x ústřižek pro příjemce – důchody měl soud za prokázané, že se jedná o výplatní doklady za měsíce duben až červenec 2023, z něhož se podává hrubý příjem , částka, , , částka, , , částka, a , částka, a čisté příjmy , částka, , , částka, , , částka, a , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si řádným způsobem neověřila. Příjmy žalované byly pouze ověřeny ze složenek výplatě invalidního důchodu za měsíce duben až červenec 2023, což bylo žalobkyní soudu předloženo. Příjem žalované byl ovšem velmi nízký, její příjmová potencialita byla dále zásadně omezena její nezaměstnaností, zvýšení příjmu v dohledné době tedy nebylo pravděpodobné. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že ačkoliv bydlí u rodičů, tak její náklady nemohou činit měsíčně pouze , částka, , nijak nebylo ověřeno ani tvrzení žalované, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované bylo zahájeno 10 exekučních řízeních EXE a žádné řízení E před uzavřením smlouvy o úvěru, a že byla zahájena krátce po uzavření smlouvy o úvěru 2 řízení EXE a žádné řízení E, z toho je evidentní, že žalovaná už v době uzavření smlouvy o úvěru musela mít další dluhy, které však právní předchůdkyni žalobkyně nepřiznala. Z toho je evidentní, že žalovaná rozhodně úvěruschopná nebyla, naopak šlo o dlužníka neschopného řádné splácet své závazky. Tyto závazky žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zamlčela, právní předchůdkyně žalobkyně jejich existenci mohla nicméně poměrně snadno zjistit v registrech dlužníků. V kombinaci s nízkým příjmem žalované z ní tyto závazky dělají osobu evidentně neúvěruschopnou. Je zřejmé, že údaje uvedené v Žádosti o úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky a současně podcenila své výdaje a rovněž v předchozí žádosti uvedla odlišné výdaje, než jaké byli uvedeny v žádosti, na základě které byl žalované poskytnut úvěr. Žádost o úvěr byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde