48 C 9/2026-24 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, (z toho , částka, přirostlý kapitalizovaný smluvní úrok) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s úrokem 87,70 % ročně, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 36měsíčních splátkách. Celkem žalovaný uhradil , částka, , úvěruschopnost byla posuzována.2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.3. Žalovaný se přes výzvu k věci samé nevyjádřil.4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.6. Společné prohlášení smluvní stran o postoupení pohledávek prokazuje, že byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni.7. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.8. Smlouva o úvěru č. , hodnota, včetně Dodatku č. , hodnota, , byla uzavřena dne , datum, , mezi , právnická osoba, , a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši , částka, splatný ve 36 měsíčních splátkách po , částka, .9. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že byla na konkrétní účet dne , datum, poukázána částka , částka, .10. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný uvedl příjem , částka, , že je zaměstnán, nemá splátky, náklady na bydlení , částka, , životní minimum , částka, . Výdaje , částka, . Dále k sobě uvedl, že má maturitní vzdělání a bydlí ve vlastním.11. Dopis ze dne , datum, žalované je oznámením o postoupení pohledávky. Druhý dopis z téhož dne je předžalobní upomínkou.12. Výpis z nebankovního registru klientských operací (NRKI) prokazuje, že žalovaný si v minulosti žádal o 6 úvěrů, celkem dluží , částka, na úvěrech, , částka, na kreditní kartách a nemá dluh po splatnosti.13. Oznámení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, představuje informaci o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů a o specifikaci dlužné částky.14. Potvrzení o příchozí úhradě ze dne , datum, prokazuje číslo účtu žalovaného, na tento účet byl vyplacen úvěr, zároveň prokazuje příchozí platby ve dnech dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , kdy se jedná zřejmě mzdu.15. SOLUS report neprokazuje nic podstatného, neboť neobsahuje žádné informace o žalovaném.16. Kopie OP žalovaného, Předsmluvní formulář, Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí s ohledem na níže uvedené právní posouzení, nijak se netýkají úvěruschopnosti žalovaného.17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyplacena částka , částka, na jeho účet, žalovaný uhradil , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována na základě potvrzení o příchozích platbách, které prokazují zřejmě mzdu žalovaného ve výši od cca , částka, do , částka, měsíčně. Výdaje byly pouze tvrzeny. Žalovaný měl úvěrové závazky ve výši téměř , částka, v souhrnu, nebyl v prodlení s úhradou. Nebylo známo, kolik na úvěry splácel měsíčně, jaké měl náklady na bydlení, nebyl tak znám jeho skutečný disponibilní příjem.18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:19. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.25. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informac