50 C 17/2026-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných denních splátek ve výši dle splátkového kalendáře, nejpozději do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, a poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 538,08 od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu ze dne , datum, podaném proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a požádal o možnost splácet dluh ve splátkách ve výši , částka, měsíčně. Uvedl, že je nezaměstnaný a nemá dostatek financí na zaplacení celého dluhu. Současně v průběhu řízení žalovaný zaslal soudu žádost o umožnění splátek ze dne , datum, , ve které požadoval totéž, jako v podaném odporu.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem do výše , částka, , přičemž žalovaný čerpal z tohoto rámce částku v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, poukázána dne , datum, částka v celkové výši , částka, .7. Zpráva , právnická osoba, ., prokazuje, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v době poskytnutí peněz žalobkyní žalovaný.8. Z posouzení úvěryschopnosti vyplývá, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Na nákladech spojených s bydlením hradil , částka, , na dalších výdajích pak celkem , částka, . Měl další půjčky, které splácel částkou , částka, měsíčně.9. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila měsíční čisté příjmy žalovaného ve výši , částka, .10. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá zesplatnění dlužné částky v celkové výši , částka, k tomuto dni.11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (včetně dokladu o odeslání) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.12. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).14. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do , datum, . Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradila celkem , částka, .25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. nepl