50 C 6/2026-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou ze dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky, nejpozději do , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , poplatků v celkové výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem do výše , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími poplatky za volitelné služby prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do , datum, . Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.6. Přehled bankovních transakcí prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, poukázána v období od , datum, do , datum, částka v celkové výši , částka, .7. Zpráva , právnická osoba, ., prokazuje, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v době poskytnutí peněz žalobkyní žalovaný.8. Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti vyplývá, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní zaměstnán s příjmem ve výši , částka, . Na výdajích spojených s bydlením hradil , částka, , na ostatních výdajích hradil , částka, . Žalovaný splácel další úvěry a půjčky částkou , částka, měsíčně.9. Identifikované příjmy dokládají, že žalobkyně ověřila výši čistého příjmu žalovaného ve výši , částka, .10. Z výpisu kontomatik za období od , datum, do , datum, nebylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období příjem ze zaměstnání, žalovaný na účet vkládal částky v různé výši přes bankomat, na bankovní účet byly připisovány částky od jiných fyzických osob. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný čerpal další úvěry a půjčky, jen za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, od různých společností (např. , právnická osoba, ., , právnická osoba, . nebo , právnická osoba, , a.s.) a od žalobkyně. Jediným výdajem žalovaného byly sázky do sázkových kanceláří, výdaje spojené s bydlením nebyly soudem dohledány.11. Z oznámení ze dne , datum, vyplývá zesplatnění dlužné částky v celkové výši , částka, k tomuto dni.12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (včetně dokladu o odeslání) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.13. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po , datum, ).15. Dle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby prostřednictvím pravidelných denních splátek, nejpozději do , datum, . Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem , částka, .26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle ní