62 C 3/2026-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.2. Žalovaný ve svém vyjádření učinil nesporným, že smlouvu o úvěru ze dne , datum, uzavřel a byl mu poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný však namítal, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného. Souhrn měsíčních splátek všech úvěrů žalovaného měl činit v době před sjednáním úvěru , částka, . Žalovaný dále plnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti ve výši , částka, . Náklady na bydlení žalovaného pak činily částku , částka, . Výše měsíčního příjmu žalovaného činila částku ve výši , částka, , a to za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky, ze kterých zjistil následující skutečnosti.5. Smlouva o úvěru prokazuje, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 1,20 % denně. Úvěr měl být splatný jednorázovou splátkou ve výši , částka, dne , datum, .6. Dopis ze dne 21. 10 2025 je předžalobní upomínkou žalovanému k zaplacení žalobou uplatněné pohledávky.7. Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.8. Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro řízení.9. Potvrzení o provedené platbě soud neprováděl, neboť žalovaný učinil obdržení úvěru nesporným.10. Detail transakce ze dne , datum, od , právnická osoba, . prokazuje, že žalovaný obdržel dne , datum, částku , částka, od společnosti , právnická osoba11. Detail transakce ze dne , datum, od , právnická osoba, . prokazuje, že žalovaný obdržel dne , datum, částku , částka, od společnosti , právnická osoba12. Detail transakce ze dne , datum, od , právnická osoba, . prokazuje, že žalovaný obdržel dne , datum, částku , částka, od společnosti , právnická osoba13. Komplexní výpis registrů ze dne 7. 10 2025 prokazuje, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy existující:úvěr u , právnická osoba, . s měsíční splátkou , částka, ,úvěr od , právnická osoba, . s měsíční splátkou , částka, ,úvěr od , právnická osoba, . s měsíční splátkou , částka, ,kontokorentní úvěr u , právnická osoba, . s úvěrovým rámcem , částka, ,kreditní kartu splátkovou od AvaFin , právnická osoba, . s úvěrovým rámcem , částka, ,kreditní kartu splátkovou od AvaFin , právnická osoba, . s úvěrovým rámcem , částka, ,revolvingový úvěr od , právnická osoba, s úvěrovým rámcem , částka, ,revolvingový úvěr od , právnická osoba, . s úvěrovým rámcem , částka, s výší splátky , částka, ,revolvingový úvěr od , právnická osoba, . s úvěrovým rámcem , částka, s výší splátky , částka, ,revolvingový úvěr od , právnická osoba, s úvěrovým rámcem , částka, .Crif hodnocení měl žalovaný ke dni vytvoření výpisu velmi rizikové, žádné záznamy v ISIR a CEE.14. Z nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, . Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením úvěrové smlouvy posuzována, neboť žalobkyně k tomu nepředložila, přes výzvu soudu, jakékoliv důkazy. Žalovaný měl průměrný měsíční příjem za únor, březen a duben 2025 ve výši , částka, . Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru splátky u dalších úvěrových subjektů celkem ve výši , částka, , přičemž měl sjednanou řadu dalších kontokorentních úvěrů, které mohl rovněž čerpat a byl by povinen splácet. Splátka smlouvy o úvěru činila , částka, .15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.16. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.22. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzen