62 C 43/2026-40 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatky za expres výplatu ve výši , částka, , poplatky za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatky za SMS servis v celkové výši , částka, , účelně vynaložené náklady v celkové výši , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil.2. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.4. Z účastníky předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Úvěrová smlouva ze dne , datum, prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky řízení dne , datum, smlouva, předmětem byl úvěr ve výši , částka, poskytnutý žalovanému. Splatnost úvěru byla sjednána v jedné splátce ke dni , datum, v částce , částka, .6. Opis výpisu proplacení smlouvy je interním dokumentem žalobkyně, který prokazuje, že žalobkyně eviduje ke dni , datum, vyplacení úvěru ve výši , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru.7. Skeny občanského průkazu žalovaného prokazují, že jimi žalobkyně disponuje.8. Sazebník platný od , datum, prokazuje, že součástí ujednání mezi účastníky byly i poplatky specifikované v žalobě.9. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje ve spojení se sdělením od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet úvěr ve výši , částka, , přičemž žalobkyně neeviduje jakoukoliv úhradu ze strany žalovaného.10. Karta klienta prokazuje, že při posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z tvrzení žalovaného o příjmech , částka, , příjmy dalších členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem dle žádosti ve výši , částka, . Žalobkyní nebyly zjištěny negativní poznatky v rámci veřejných databází.11. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.12. Výpis z NRKI prokazuje, že žalovanému bylo odmítnuto 12 úvěrů, 7 odvolal, má 3 existující a 18 skončených. Má 1 existující nesplátkový úvěr. Dále má 1 žádost o kreditní kartu, 3 odmítnuté, 7 odvolaných, 4 existující a 1 ukončenou. Celkové splátky na existující kontrakty činí , částka, .13. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou a prokazuje, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě.14. Poštovní podací arch ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.15. Metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informační memorandum o zpracování osobních údajů, neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, . Ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že došlo ke kontrole příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Zejména nebyly doloženy jakékoli důkazy prokazující kontrolu tvrzených příjmů žalovaného. Stejně tak absentují důkazy týkající výdajů žalovaného, vyjma výpisu z NRKI, ze kterého navíc vyplývá existence splátek žalovaného na úvěry ve výši , částka, měsíčně.17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.18. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.23. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřit