15 C 267/2020-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč jako jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný se dne [datum] v [obec] na lince městské hromadné dopravy nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Z hlášení o porušení smluvních přepravních podmínek [číslo] ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl dne [datum] v 11:11 hodin v [obec] na lince [číslo] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora prokázal neplatným jízdním dokladem. Zápis o kontrole žalovaný podepsal. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a z tarifu MHD a činí celkem částku 1 520 Kč. Žalovaný dlužnou žalovanou částku neuhradil ani po výzvě žalobce. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředků městské hromadné dopravy a při přepravní kontrole dne [datum] se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), což činí celkem částku 1 520 Kč (1x 20 Kč jízdné a 1x 1 500 Kč přirážka k jízdnému). Žalovaný na místě jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po písemné výzvě žalobce. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, celkem tedy 1 300 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.