3 C 285/2020-31 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 6 500 Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty, na kterou žalobci vznikl nárok v důsledku porušení povinnosti žalovaného vrátit set-top box/CA Modul, sériové číslo [právnická osoba] a zapůjčenou kartu [číslo]. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 4. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] formulářem o provedení/převzetí, výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty, výzvami k úhradě dluhu, poštovními archy, všeobecnými podmínkami a reklamačním řádem. Tyto listiny prokazují, že žalobce a žalovaný zavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobce a reklamační řád. Na základě specifikované smlouvy žalobce žalovanému zapůjčil set-top box/CA sériové číslo [právnická osoba] a kartu sériové [číslo]. Žalovaný byl povinen v případě ukončení smlouvy vrátit žalobci zapůjčené technické zařízení včetně karty nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. V opačném případě byl žalovaný povinen uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč v případě nevrácené karty a ve výši 5 000 Kč v případě nevráceného technického zařízení. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalovaný zapůjčené zařízení ani kartu ve lhůtě 10 dnů nevrátil. Žalovaný tak neučinil ani po výzvě žalobce. Žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu, k jejímuž zaplacení ho žalobce opakovaně vyzýval. 5. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. V dané věci má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému set-top box a kartu. Žalovaný byl v případě ukončení smlouvy povinen toto zařízení včetně karty vrátit žalobci do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu v případě porušení těchto povinností ze strany žalovaného. Smlouva byla ukončena, žalovaný ani po výzvě žalobce výše specifikované zařízení včetně karty nevrátil. Žalobci vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, která dle smlouvy činila celkem 6 500 Kč. Žalovaný však nedostál své povinnosti uhradit sjednanou smluvní pokutu žalobci. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalobci žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, představující neuhrazenou smluvní pokutu, uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.