10 C 3/2021-18 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 32.320 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smluv o úvěru. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 23.000 Kč. Žalovaný si tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy téhož dne. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 40.020 Kč (úvěr ve výši 23.000 Kč, úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200 Kč). Žalovaný tak byl z titulu smlouvy o úvěru povinen právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 40.020 Kč, a to v pravidelných 58 týdenních splátkách po 690 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 14.260 Kč, poslední splátku dne [datum], žalobci tak v souladu s obchodními podmínkami vznikl nárok na uhrazení zbylé dlužné částky ve výši 25.760 Kč, která představovala dlužný zbytek jistiny ve výši 19.838,15 Kč a dlužný zbytek poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.921,85 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Dále žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný si tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy téhož dne. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 17.400 Kč (úvěr ve výši 10.000 Kč, úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč). Žalovaný tak byl z titulu smlouvy o úvěru povinen právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 17.400 Kč, a to v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 10.840 Kč, poslední splátku dne [datum], žalobci tak v souladu s obchodními podmínkami vznikl nárok na uhrazení zbylé dlužné částky ve výši 6.560 Kč, která představovala dlužný zbytek jistiny ve výši 5.052,12 Kč a dlužný zbytek poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.507,88 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobce. Před podání žaloby žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Soud, vycházeje z obsahu spisu, učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí jsou i smluvní podmínky, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 23.000 Kč, kdy za tímto účelem uvedl své příjmy a možnosti splácení úvěru. K žádosti žalovaného byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 23.000 Kč s tím, že tuto vrátí spolu s částkou souhrnných nákladů zápůjčky ve výši 17.020 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 690 Kč. Poskytnutou částku ve výši 27.000 Kč žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což na smlouvě stvrdil svým podpisem. 6. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí jsou i smluvní podmínky, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč, kdy za tímto účelem uvedl své příjmy a možnosti splácení úvěru. K žádosti žalovaného byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 10.000 Kč s tím, že tuto vrátí spolu s částkou souhrnných nákladů zápůjčky ve výši 7.400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Poskytnutou částku ve výši 10.000 Kč žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což na smlouvě stvrdil svým podpisem. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jakožto postupitel, postoupil na žalobce, jakožto postupníka, soubor pohledávek. Mezi těmito byla mimo jiné i žalovaná pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum]. 8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce informoval žalovanou o tom, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum]. 9. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky ve výši 44.744,58 Kč, a to nejpozději do [datum]. 10. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 11. V daném případě byly smlouvy o úvěru uzavřeny za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněných smluv poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, stanovené poplatky, případný úrok z prodlení. 14. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za osvědčenou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní věcnou legitimaci žalobce za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno dopisem ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 15. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěrů, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byly uzavřeny smlouvy o úvěru a že na základě těchto smluv dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny a že na jejich základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný tuto skutečnost ostatně ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrových vztahů mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnutých částek úvěrů a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodno