10 C 304/2020-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení celkové částky 30.551,04 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] (ke dni [datum] byla část závodu [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na [právnická osoba], [IČO]), smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 12.000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 3.440 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 20.760 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1.560 Kč. Žalovaná však sjednané částky neuhradila řádně a včas. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila 18.720 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Žalobcem je v souladu s článkem V. smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 18.720 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od [datum] do [datum]. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 632 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x [číslo] x 632 = 11.831,04 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla nejdříve postoupena ze strany [právnická osoba] dne [datum] [právnická osoba], která ji následně dne [datum] postoupila žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované vždy písemně oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů - aktivní věcná legitimace žalobce je prokázána smlouvami o postoupení pohledávek. Smlouva o úvěru prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. O zaplacení byla žalovaná upomínána. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 5. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky a sankce. 8. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná tuto skutečnost ostatně ani nerozporovala. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.401 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.223 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 3.401 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.