10 C 5/2021-16 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 17.450 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný si tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy téhož dne. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 27.000 Kč (úvěr ve výši 15.000 Kč, úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,38 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč). Žalovaný tak byl z titulu smlouvy o úvěru povinen právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 27.000 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 9.550 Kč, poslední splátku dne [datum], žalobci tak v souladu s obchodními podmínkami vznikl nárok na uhrazení zbylé dlužné částky ve výši 17.450 Kč, která představovala dlužný zbytek jistiny ve výši 13.572,22 Kč a dlužný zbytek poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.877,78 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobce. Před podání žaloby žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Soud, vycházeje z obsahu spisu, učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí jsou i smluvní podmínky, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč, kdy za tímto účelem uvedl své příjmy a možnosti splácení úvěru. K žádosti žalovaného byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 15.000 Kč s tím, že tuto vrátí spolu s částkou souhrnných nákladů zápůjčky ve výši 12.000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Poskytnutou částku ve výši 15.000 Kč žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což na smlouvě stvrdil svým podpisem. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jakožto postupitel, postoupil na žalobce, jakožto postupníka, soubor pohledávek. Mezi těmito byla mimo jiné i žalovaná pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce informoval žalovanou o tom, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 8. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky ve výši 21.180,18 Kč, a to nejpozději do [datum]. 9. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 10. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, stanovené poplatky, případný úrok z prodlení. 13. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za osvědčenou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní věcnou legitimaci žalobce za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno dopisem ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný tuto skutečnost ostatně ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám