15 C 292/2021-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 163 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce - společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 7.10.2015 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný byl dle smlouvy povinen platit právnímu předchůdci žalobce ceny za služby a produkty v souladu s platným sazebníkem [právnická osoba] Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovanému tak vznikla povinnost debetní zůstatek vyrovnat. Ode dne vzniku nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen hradit z nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle oznámení právního předchůdce žalobce. Debetní zůstatek ani přes upomínky ze strany žalovaného uhrazen nebyl, a proto byla pohledávka dne 1.2.2020 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný téhož dne vyrozuměn. Ode dne následujícího po převedení byl debetní zůstatek i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 28.1.2021, s její účinností ke dni 1.2.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2021. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem částku 2 464,78 Kč, a to na dlužné jistině částku 2 163 Kč, na úroku z prodlení do 1.2.2021 částku 301,78 Kč. Žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 2 163 Kč, úroku z prodlení v částce 301,78 Kč kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky a dále žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky ve výši 2 163 Kč od 2.2.2021 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění dne 4.3.2021. 2. Žalovaný zůstal nečinný, k žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. 3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen. 4. Žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. 5. Soud dospěl k závěru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalobce dal souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., žalovaný se k takovému postupu nevyjádřil a má se tedy za to, že žalovaný konkludentně souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 6. Z listinných důkazů předložených žalobcem, konkrétně z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 7.10.2015, ze smlouvy o účtu ze dne 7.10.2015, všeobecných obchodních podmínek, ceníku, poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3.2.2020, výpisů z účtu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2021 a jejích příloh, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021, předžalobní výzvy ze dne 4.3.2021, podacích lístků, oznámení o úrokových sazbách a podkladů pro soudní řízení, zjistil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 7.10.2015 rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet č. [bankovní účet]. Žalovanému vznikl na tomto účtu nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen neprodleně vyrovnat. Jelikož k vyrovnání tohoto nepovoleného debetního zůstatku ze strany žalovaného nedošlo, právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 3.2.2020 oznámil žalovanému převedení jeho pohledávky z jeho účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k její úhradě. Ke dni 2.2.2020 se jednalo o částku v celkové výši 2 098,04 Kč (výše nepovoleného přečerpání). Žalovaný na dlužnou pohledávku ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. Žalovaný dluh neuhradil ani po výzvě žalobce. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem částku 2 464,78 Kč, a to na dlužné jistině částku 2 163 Kč, na úroku z prodlení do 1.2.2021 částku 301,78 Kč. 7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla řádně a v souladu se zákonem sjednána smlouva o účtu. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když z účtu vyčerpal prostředky do nepovoleného debetního zůstatku a tento neuhradil. Proto právní předchůdce žalobce pohledávku z tohoto účtu převedl na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Pohledávka byla postoupena žalobci. Žalovaný ani po výzvě žalobce dlužnou pohledávku neuhradil. Protože žalovaný svoji povinnost uhradit dluh nesplnil řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 12. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se zásadně pouze konkrétními údaji o osobě žalované, čísle smlouvy, vzniku nepovoleného debetního zůstatku a data postoupení pohledávky. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.