10 C 42/2022-35 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 832 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že dne 21. 8. 2009 uzavřela s žalovanou Smlouvu [číslo] o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací, kde žalovaná vystupuje jako majitel - odběratel služeb, jejímž předmětem je dodávka pitné vody z veřejného vodovodu do odběrného místa a odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací z/do: [ulice a číslo], [číslo] [obec] (odběrné místo [číslo]). Jako plátce uvedených služeb vystupuje v této smlouvě [právnická osoba] a spol. s r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dle výpisu z obchodního rejstříku nese tato společnost nyní název [právnická osoba]). Žalobkyně se touto smlouvou zavázala na výše uvedenou adresu dodávat pitnou vodu z veřejného vodovodu a odvádět odpadní vody veřejnou kanalizací. Žalované pak vznikla povinnost k úhradě za dodanou pitnou vodu a za odvedení odpadních vod. Dle ustanovení čl. IV. odst. 5 Smlouvy přechází v případě, že plátce neuhradí vodné-stočné, povinnost úhrady na majitele, tedy na žalovanou. Žalobkyní byla na základě této smlouvy vystavena za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 dne 31. 8. 2021 Faktura - daňový doklad č. FVS [číslo] [tel. číslo] na celkovou částku ve výši 11 231 Kč, splatná dne 18. 9. 2021. Žalovaná však tuto částku doposud neuhradila, a to ani zčásti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 20. 9. 2021, která byla žalované odeslána dne 21. 9. 2021 doporučeně poštou. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 19. 10. 2021 žalované předžalobní výzvu se základním právním a skutkovým rozborem datovanou dnem 19. 10. 2021, a to doporučeně poštou k rukám žalované, která však tuto zásilku nepřevzala. Dále byla žalobkyní na základě této smlouvy vystavena dne 20. 9. 2021 Faktura - daňový doklad č. FVS [číslo] [tel. číslo] na celkovou částku ve výši 3 601 Kč za období od 1. 9. 2021 do 10. 9. 2021, splatná dne 6. 10. 2021. Žalovaná však tuto částku doposud neuhradila, a to ani zčásti. Žalobkyně tedy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 7. 10. 2021, která byla žalované odeslána dne 18. 10. 2021 doporučeně poštou. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 24. 11. 2021 žalované předžalobní výzvu se základním právním a skutkovým rozborem datovanou dnem 24. 11. 2021, a to doporučeně poštou k rukám žalované, která však tuto zásilku nepřevzala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. V průběhu dokazování učinil osud ve věci následující skutková zjištění: 5. Existence smluvního vztahu, na jehož základě žalobkyně dodávala žalované vodu z veřejného vodovodu a odváděl odpadní vody veřejnou kanalizací, byla prokázána žalobkyní Smlouvou [číslo]. Ze smlouvy je zjištěno, že byla uzavřena se žalovanou, odběrné místo bylo [ulice a číslo], [obec] Cena za poskytnuté služby byla fakturována podle smlouvy. Faktury č. FVS [číslo] [tel. číslo], FVS [číslo] byly předloženy, a celková žalovaná částka jim odpovídá. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 19. 10. 2021 a 24. 11. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Výzva byla žalované zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb. 6. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 7. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou, která je odběratelem, vznikl na základě písemné smlouvy a žalovaná netvrdila, že by v období, za které je žádána cena za poskytnuté služby (dodávka pitné vody) byl tento vztah ukončen. Žalovaná zůstala nečinná, žádné skutečnosti proti uplatněné žalobě neuvedla. Účastník řízení je zodpovědný za výsledek sporu, k jeho tíži jde i skutečnost, že si nezajistí vyzvedávání poštovních zásilek doručovaných do místa jeho bydliště dle centrální evidence obyvatel nebo nesdělí adresu doručování a tím se fakticky neseznámí s možností resp. povinností tvrdit skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku. 8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Žalobkyně uzavřela 21. 8. 2009 s žalovanou Smlouvu [číslo] o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala na výše uvedenou adresu dodávat pitnou vodu z veřejného vodovodu a odvádět odpadní vody veřejnou kanalizací. Žalované pak vznikla povinnost k úhradě za dodanou pitnou vodu a za odvedení odpadních vod. Žalobkyní byla na základě této smlouvy vystavena za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021 dne 31. 8. 2021 Faktura - daňový doklad č. FVS [číslo] [tel. číslo] na celkovou částku ve výši 11 231 Kč a dne 20. 9. 2021 za období od 1. 9. 2021 do 10. 9. 2021 Faktura - daňový doklad č. FVS [číslo] [tel. číslo] na celkovou částku ve výši 3 601 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to i přes to, že byla žalobkyní upomínána, a to i předžalobní výzvou. 10. Právo na úplatu pevné složky vodného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 6 ZVK, v níž je sjednána dvousložková forma vodného, popřípadě dnem účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4 ZVK. V daném případě však nebyla ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 písm. b) a § 20 odst. 4 ZVK obcí obecně závaznou vyhláškou stanovena úhrada vodného ve dvousložkové formě nýbrž ve formě jednosložkové. 11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Žalobkyně se domáhá plnění ze smlouvy, která byla uzavřena ve smyslu ZVK. V daném případě se hradí vodné a stočné v jednosložkové formě. Žalovaná neprokázala a ani netvrdila ukončení smluvního vztahu se žalobkyní ani jiné skutečnosti, které by požadavek žalobkyní zpochybnily. Soud tedy žalobě vyhověl a to včetně přiznání práva na zaplacení úroků z prodlení podle platného předpisu. Úrok z prodlení je podle nařízení vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.