5 C 156/2022-27 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 900 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celé výši dne [datum]. Podle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě jde o částku 60 Kč denně. Žalobce požaduje tento poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetu na webových stránkách [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje, telefonní číslo, emailovou adresu. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovanému byl prostřednictvím webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval zadáním uživatelského jména a jedinečného kódu, který mu byl zaslán. Úvěr byl poskytnut v den uzavření smlouvy. K účtu měl žalovaný přístup pomocí vlastního hesla. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný z poskytnutého úvěru ani smluveného poplatku dosud žalobci nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dospěl k názoru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 3. Žalobce soudu předložil listinné důkazy, především Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně obchodních podmínek a potvrzení o přijaté platbě. Listinnými důkazy je dostatečně prokázáno žalobní tvrzení. 4. Podle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žalobce se v daném sporu po žalovaném domáhá vrácení poskytnutého úvěru 3 000 Kč a zaplacení smluvního poplatku za poskytnutý úvěr ve výši 900 Kč. Žaloba je zcela důvodná. Žalobce jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit náklady úvěru ve výši 60 Kč denně. Protože žalovaný svoji povinnost neplnil řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH, celkem tedy 2 252 Kč. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5C 306/2021). Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném a údaji týkajících se výše žalované částky, výše poskytnutého úvěru a termínu jeho konečné splatnosti. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. l vyhl. 177/96 Sb. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.