6 C 5/2022-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu, kterou se domáhá zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci uvedla, že je společností podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba], [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] a.s. jako zanikající společnosti a [právnická osoba], [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] a s účinností od [datum] došlo ke změně této obchodní firmy na [právnická osoba] s.r.o. 2. Ke skutkovým tvrzením uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 13. 7. 2020 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne 31. 12. 2020, kdy byla smlouva uvedeného čísla ukončena. Žalovaný měl povinnost podle smluvních podmínek do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, kterými se v případě žalovaného rozumí: [anonymizována čtyři slova] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen technická zařízení). Žalovaný povinnost vrátit technické zařízení nesplnil. Žalobkyni vznikl podle uzavřené smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za nevrácení [anonymizována dvě slova] výše označeného. K vrácení zařízení byl žalovaný vyzván dne 25. 6. 2021. Žalobkyně žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilky - žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště hlášeném v CEO nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vyvěšeny na úřední desku. 4. Soud rozhodl na základě listinných důkazů postupem podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně tento postup navrhovala, žalovaný k němu dal souhlas konkludentně. 5. Žalobní tvrzení prokazují smlouvy označené shora a kopie výzvy k vrácení technického zařízení a úhrady smluvní pokuty. Žalobkyně doložila svá tvrzení kopií zvláštních podmínek pro službu internet a všeobecnými podmínkami pro poskytování dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle § 64 odst. 1 zákona číslo 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 7. Podle § 2048 Občanského zákoníku (dále o.z.), sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. V souzeném případě se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty podle shora citovaného ustanovení. Žaloba je zcela důvodná. 11. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva výše označená a to podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb. v jejichž rámci poskytla žalobkyně žalovanému zařízení nutné k čerpání poskytovaných služeb. Účastníci smlouvy dohodli na smluvní pokutě 5 000 Kč v případě nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného zařízení. Smlouvy byly ukončeny, žalovaný však neprokázal, že žalobkyni poskytnutá zařízení vrátil. Žalobkyně unesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Její tvrzení jsou v logickém celku s předloženými listinnými důkazy a důkazy nejsou ničím zpochybněny. Protože se žalovaný neprokázal splnění svých smluvních povinností, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. rozsudku a to smluvní pokutu ve sjednané výši 5 000 Kč a zákonné úroky z prodlení. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 400 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 200 Kč, tedy 600 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, čísle smlouvy, odkazu na smluvní podmínky. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.