8 C 236/2021-51 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 18.779 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná částka představuje regresní nárok, na který žalobci vzniklo právo v důsledku protiprávního jednání žalovaného, kterým dne 9. 5. 2017 způsobil pojištěnci žalobce [právnická osoba] s.r.o. škodu, kterou v rámci pojistného plnění poškozené společnosti nahradil žalobce. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne [datum] způsobil pojištěnci žalobce [právnická osoba] s.r.o. při dopravní nehodě škodu na vozidle [příjmení] [jméno] [registrační značka] (prokazuje trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 7. 2017 sp. zn. [spisová značka]). V rámci likvidace škodní události žalobce dne 18. 9. 2017 vyplatil [právnická osoba] s.r.o. škodu na vozidle ve výši 32.279 Kč (prokazuje Informace o výplatě pojistného plnění z 18. 9. 2017). Žalovaný dne 26. 10. 2017 uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se zaplatit žalobci dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč počínaje měsícem listopad 2017 (prokazuje Dohoda o povolení splátek a uznání dluhu z 26. 10. 2017). Žalovaný však žalobci na svůj dluh přes výzvu žalobce až dosud uhradil pouze 26 splátek v celkové výši 13.500 Kč. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, ve které se žalovaný zavázal svůj dluh ve výši 32.279 Kč uhradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 500 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, když na dlužnou pohledávku uhradil pouze 13.500 Kč, nesplnil svůj závazek z dohody o uznání dluhu. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit zbývající dlužnou částku 18.779 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobci vedle regresní náhrady vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, kdy měla být regresní náhrada žalobci zaplacena. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.640,80 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta ve výši 7.840,80 Kč stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 2, § 12 odst. 4 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále též jen jako„ vyhláška“), kdy tarifní hodnotu představuje částka 18.779 Kč a odměna za jeden úkon právní služby činí 1.860 Kč. Soud přiznal žalobcům nárok na odměnu advokáta za celkem 3 úkony právní služby, tj. 1 x převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky); 1 x písemné podání ve věci samé (dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky), 1x výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky). Soud dále přiznal žalobci nárok na paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby popsaných shora po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 900 Kč, to vše navýšené o 21 % DPH vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH (výrok II. rozsudku). 9. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.