8 C 51/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1.736 Kč s příslušenstvím jednak z titulu neuhrazené ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací a jednak z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté koncové zařízení, to vše vyplývající z Účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byla kupní smlouva a Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Své služby žalobce vyúčtoval žalovanému dne [datum] fakturou [číslo] splatnou [datum] skládající se z vrubopisu k slevě na zařízení ve výši 1.150 Kč, fakturou [číslo] splatnou [datum], skládající se z SMS na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 99 Kč, fakturou [číslo] splatnou [datum], skládající se z SMS na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 297 Kč a [číslo] splatnou [datum] skládající se z volání na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 190 Kč. Tvrdil, že žalovaný za vyúčtované služby a koncové zařízení žalobci ničeho neuhradil a ke dni podání žaloby tak dlužil žalobci částku 1.736 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 24. 2. 2020 telefonní [číslo] [číslo] ze dne 4. 3. 2020 telefonní [číslo] [číslo] ze dne 4. 3. 2020 telefonní [číslo] [číslo] ze dne 4. 3. 2020 telefonní [číslo]. Žalobce žalovanému umožnil objednávat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ z. o el. kom.“). Cenu za koncové zařízení a cenu za tzv.„ služby třetích stran“ žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] splatnou 20. 10. 2020 ve výši 1.150 Kč, fakturou [číslo] splatnou 3. 4. 2020 ve výši 99 Kč, fakturou [číslo] splatnou 4. 5. 2020 ve výši 297 Kč a fakturou [číslo] splatnou 4. 7. 2020 ve výši 190 Kč. 5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen jako „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k následujícím závěrům. 8. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen jako„ zákon o el. komunikacích“), na základě které si žalovaný objednával služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, ačkoliv se o služby elektronických komunikací nejedná (viz § 2 písmeno n) zákona o el. komunikacích). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně žalobci uhradit vyúčtovanou cenu poskytnutých služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobce, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobci, aby platby od účastníků vybíral. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, a jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost platit za vyúčtované služby třetích stran, když neuhradil výše uvedené vyúčtované částky, resp. žalovaným nebyl tvrzen a prokázán opak, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a žalobě vyhověl i ohledně částky 586 Kč. 9. Mezi účastníky řízení byla dále platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtovanou cenu předmětu koupě, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, čímž nesplnil svůj závazek z kupní smlouvy. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, když kupní cenu řádně nesplatil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.150 Kč představující zbývající cenu předmětu koupě. 10. S ohledem na shora uvedené žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.