8 C 74/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 21.802,97 Kč s příslušenstvím jednak z titulu neuhrazené ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací a jednak z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté koncové zařízení, to vše vyplývající z Účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] jejichž nedílnou součástí byla kupní smlouva a Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Své služby žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] splatnou dne [datum] v částce 3.000.00 KČ, z čehož je v tomto soudním řízení nárokováno 3.000 Kč, fakturou [číslo] splatnou dne [datum] v částce 11.440 Kč, z čehož je v tomto soudním řízení nárokováno 11.440 Kč, fakturou [číslo] splatnou dne [datum] v částce 2.000.00 Kč, z čehož je v tomto soudním řízení nárokováno 2.000 Kč, fakturou [číslo] za období od [datum] - [datum] splatnou dne [datum] v částce 1.921,19 Kč, z čehož je v tomto soudním řízení nárokováno 613,81 Kč, fakturou [číslo] za období od [datum] - [datum] splatnou dne [datum] v částce 2.684,80 Kč, z čehož je v tomto řízení nárokováno 1.600 Kč, fakturou [číslo] za období od [datum] - [datum] splatnou dne [datum] v částce 5.794,92 Kč, z čehož je v tomto soudním řízení nárokováno 3.129,29 Kč, fakturou [číslo] za období od [datum] - [datum] splatnou [datum] v částce 19.87 Kč, z čehož je v tomto řízení nárokováno 19.87 Kč. Tvrdil, že žalovaný za vyúčtované služby a koncové zařízení žalobci ničeho neuhradil a ke dni podání žaloby tak dlužil žalobci částku 21.802,97 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. objednávky O [číslo] ze dne [datum] koncové zařízení [příjmení] [anonymizována tři slova] - [anonymizováno] s podmíněnou slevou 3.000 Kč, [anonymizováno] [číslo], a č. objednávky O [číslo] ze dne [datum] koncové zařízení [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] s podmíněnou slevou 2.000 Kč, [anonymizováno] [číslo] s tím, že žalobce žalovanému umožnil objednávat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ z. o el. kom.“). Cenu za koncová zařízení a cenu za tzv.„ služby třetích stran“, které žalobce vyúčtoval žalovanému fakturami [číslo] splatnou [datum], [číslo] splatnou [datum], [číslo] splatnou [datum], [číslo] splatnou [datum], [číslo] splatnou [datum], [číslo] splatnou [datum], a [číslo] splatnou [datum] žalovaný žalobci neuhradil a ke dni podání žaloby tak dlužil žalobci částku 21.802,97 Kč. 5. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen jako „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které si žalovaný objednával služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, ačkoliv se o služby elektronických komunikací nejedná (viz § 2 písmeno n) zákona o el. komunikacích). Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně žalobci uhradit vyúčtovanou cenu poskytnutých služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobce, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobci, aby platby od účastníků vybíral. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, a jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost platit za vyúčtované služby třetích stran, když neuhradil výše uvedené vyúčtované částky, resp. žalovaným nebyl tvrzen a prokázán opak, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a žalobě vyhověl i ohledně částky 4.842,97 Kč. 9. Mezi účastníky řízení byla dále platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtovanou cenu předmětu koupě, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, čímž nesplnil svůj závazek z kupní smlouvy. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, když kupní cenu řádně nesplatil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16.960 Kč představující zbývající cenu předmětu koupě. 10. S ohledem na shora uvedené žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.325 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 873 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.