8 C 91/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 12.599,99 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za poskytnuté koncové zařízení, to vše vyplývající z Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací – Zákaznické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [číslo] a [číslo], jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Tvrdil, že žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce sjednanou kupní cenu za Zařízení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené ve Smlouvě, se splatností uvedenou na vyúčtování služeb. Ke kupní ceně Zařízení, případně k poplatku za odbornou instalaci Zařízení, byla žalovanému poskytnuta ze strany [anonymizováno] sleva, která byla poskytnuta jako podmíněná s tím, že ve sjednaných případech (zejména nedodržení sjednané doby trvání Smlouvy, nevyužívání služeb [anonymizováno] v dohodnutém rozsahu, atd.) je žalovaný povinen poskytnutou slevu [anonymizováno] vrátit. Tvrdil, že v důsledku naplnění podmínek pro vrácení slevy byla žalovanému tato podmíněná sleva následně v souladu se smluvními podmínkami doúčtována, a to vrubopisem (opravným daňovým dokladem) [číslo] vystaveným dne [datum] se splatností dne [datum], na který žalovaný řádně a včas ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (uzavřené s právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba]) ze dne [datum] č. objednávky O [číslo] koncové zařízení [anonymizováno 6 slov] za kupní cenu 2.301 Kč s akontací 1 Kč a se splatností zbývající části v 23 měsíčních splátkách po 100 Kč. Dne [datum] právní předchůdce žalobce doúčtoval poskytnutou slevu za zařízení ve výši 2.000 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaný dále užíval na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (uzavřené s právním předchůdcem žalobce [příjmení] [právnická osoba]) ze dne [datum] č. objednávky O [číslo] koncové zařízení [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 11.951 Kč s akontací 61 Kč a se splatností zbývající části v 23 měsíčních splátkách po 430 Kč. Dne [datum] právní předchůdce žalobce doúčtoval poskytnutou slevu za zařízení ve výši 10.600 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaný přes opakované výzvy žalobci na vyúčtované nároky dosud ničeho neuhradil a ke dni podání žaloby tak na dlužné splátky za koncová zařízení a doúčtované slevy dlužil žalobci částku 12.599,99 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně společností [anonymizováno] [právnická osoba] postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. 5. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, (dále též jen jako„ zákon o el. komunikacích“), pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen jako „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v rámci které byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyúčtovanou cenu předmětu koupě, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, čímž nesplnil svůj závazek z kupních smluv. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, když kupní cenu řádně nesplatil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.599,99 Kč představující zbývající cenu předmětu koupě. 9. S ohledem na shora uvedené žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném i zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti neuhrazených faktur, neboť žalovaný se s úhradou svých závazků dostal do prodlení. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.252 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.252Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.