58 C 21/2022-41 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 117.726 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne [datum] uzavřeli dohodu o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne [datum], na základě které žalovaný uznal částku 146.146 Kč co do důvodu a výše jako svůj závazek, který se zavázal žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.060 Kč počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na svůj dluh uhradil pouze 7 splátek v celkové výši 28.420 Kč a nadále dluží žalobkyni částku 117.726 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Listinou označenou jako Dohoda o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne [datum] uzavřené dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 146.146 Kč z titulu neuhrazené ceny díla spočívající v provedených projektových a inženýrských činnostech, a zavázal se jej splatit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 4.060 Kč počínaje dnem [datum]. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo [číslo] ze dne [datum], ve které žalovaný uznal částku 146.146 Kč co do důvodu a výše jako svůj závazek, jenž se zavázal žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4.060 Kč počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na svůj dluh uhradil 7 splátek v celkové výši 28.420 Kč a nadále dluží žalobkyni částku 117.726 Kč. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, ve které se žalovaný zavázal svůj dluh uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, když na dlužnou pohledávku uhradil pouze 28.420 Kč, nesplnil svůj závazek z dohody o uznání dluhu. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobkyni žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit zbývající dlužnou částku 117.726 Kč. Žalobkyni vedle uznaného závazku vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Výši úroku z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 20.697,40 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 5.887 Kč, dále odměna advokáta ve výši 14.810,40 Kč stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 2, § 12 odst. 4 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále též jen jako„ vyhláška“), kdy tarifní hodnotu představuje částka 117.726 Kč a odměna za jeden úkon právní služby činí 5.820 Kč. Soud přiznal žalobcům nárok na odměnu advokáta za celkem 2 úkony právní služby, tj. 1 x převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky); 1 x písemné podání ve věci samé (dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky). Soud dále přiznal žalobci nárok na paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby popsaných shora po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 600 Kč, to vše navýšené o 21 % DPH vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH (výrok II. rozsudku). 9. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.