14 C 183/2024-80 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že společností , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2 437,00 Kč dle smlouvy vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (tj. k 7 dni), spolu se smluvním úrokem ve výši 22,90 % p.a., měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 197,00 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Banka žalovanému úvěr poskytla, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne , datum, k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 66 153,88 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 450,22 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 493,69 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 379,00 Kč. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností I-Xon a.s. a společností , právnická osoba, . a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, , která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce má soud za prokázaný vznik a obsah závazku, včetně výše úroků, a dále je vznik a obsah závazku podpůrně prokazován formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktovými podmínkami pro osobní úvěry, ceníkem produktů a služeb, všeobecnými obchodními podmínkami.5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti, z kreditního reportu, z mimořádného výpisu z účtu, má soud za prokázané, poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal majetkové a jiné poměry žalované a ověřil její schopnost splácet z dostupných zdrojů, včetně bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalovanému byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, jak plyne z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.6. Z prohlášení o okamžité splatnosti má soud za prokázané, že dne , datum, přistoupil poskytovatel úvěru k zesplatnění úvěru. O uhrazení pohledávky byl žalovaný upomínán.7. Aktivní věcnou legitimaci žalobce má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to ze smluv o postoupení pohledávek a vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno.8. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:9. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 2 437,00 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 22,90 % p.a., měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 197,00 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Banka žalovanému úvěr poskytla, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 66 153,88 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 450,22 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 493,69 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 379,00 Kč.10. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a dále žalovanému vznikla povinnost uhradit plnění dle smlouvy. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 657,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku