3 C 121/2024-44 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 43 434,68 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 44 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti po marném uplynutí úložní doby vhozeny do domovní schránky.5. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , předsmluvní informace, potvrzení o vyplacení úvěru, potvrzení o zaplacení verifikační platby, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 903 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce.6. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, má soud za prokázané, že žalovaný nedodržel ujednaný splátkový kalendář, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, .7. Z Oznámení žalobce o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, , který obsahoval současně předžalobní výzvu, má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil celý zbývající úvěr a že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího úroku a úroku z prodlení.8. Z kopie občanského průkazu, výpisu z databanky neplatných dokladů, kopie řidičského průkazu, výplatních pásek, výpisů z účtu, výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se zaměstnavatele žalovaného, výpisu z insolvenčního rejstříku, listu vlastnictví č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , výpisu z centrální evidence exekucí, má soud za prokázané, že žalobce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, když zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne , datum, uzavřel se žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 903 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaný nesplní svou povinnost uhradit příslušnou splátku dle úvěrové smlouvy včas, má žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobce po několika upomínkách dopisem ze dne , datum, zesplatnil úvěr žalovaného. Žalobci tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky dle Smlouvy ve výši 43 434,68 Kč. Žalovaný na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradil, a to ani po výzvách žalobce.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 44 000 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.15. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 43 434,68 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, a to na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 738 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 500 Kč, tedy 1 500 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit, činí 3 916 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na fo