3 C 229/2024-17 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 193 228,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , na základě které byl žalované poskytnut účelově neurčený úvěr ve výši 204 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žádný z účastníků nevyjádřil. Proto má soud za to, že oba účastníci s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , úvěrových podmínek, sazebníku poplatků, schvalovacího protokolu, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované bezhotovostním způsobem dne , datum, v rámci úvěru neúčelově určené peněžní prostředky ve výši 204 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 657 Kč počínaje dnem , datum, , vždy k 14. kalendářnímu dni v měsíci. Poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Byla ujednána úroková sazba ve výši 15,03 % ročně, žalobce však požaduje po žalované pouze 15 % ročně.5. Ze zesplatnění úvěru má soud za prokázané, že z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru byl prohlášen celý úvěr s příslušenstvím za splatný, a to k datu , datum, .6. Z Výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího příslušenství.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované bezhotovostním způsobem dne , datum, v rámci úvěru neúčelově určené peněžní prostředky ve výši 204 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 657 Kč počínaje dnem , datum, , vždy k 14. kalendářnímu dni v měsíci. Poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Byla ujednána úroková sazba ve výši 15,03 % ročně, žalobce však požaduje po žalované pouze 15 % ročně. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru byl prohlášen celý úvěr s příslušenstvím za splatný, a to k datu , datum, . Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradila, a to ani po opakovaných výzvách žalobce.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 204 000 Kč a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 193 228,70 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 730 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 193 228,70 Kč sestávající z částky 8 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí případu, předžalobní výzva, žaloba) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem tedy , hodnota, Kč.