3 C 267/2024-19 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 207 179,17 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se účastníci nevyjádřili. Proto má soud za to, že účastníci s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desce.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dokladu o čerpání úvěru, obratové historie úvěru, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované bezhotovostním způsobem v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč, a to počínaje , datum, . Byla ujednána úroková sazba ve výši 8,70 % ročně.6. Z 3. upomínky ze dne , datum, a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a z Výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná řádně nesplácela ujednané splátky úvěru žalobce, proto byla žalobcem upozorněna na povinnost uhradit dlužný nedoplatek splátek ve výši 14 208 Kč nejpozději do , datum, , jinak bude úvěr prohlášen za splatný. K zesplatnění úvěru došlo k datu , datum, . Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího úroku a úroku z prodlení.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne , datum, uzavřel s žalovanou Smlouvou, na jejímž základě poskytl žalované v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala úvěr vrátit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč, a to počínaje , datum, , následně vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaná nesplní svou povinnost uhradit příslušnou splátku dle úvěrové smlouvy včas, má žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobce k datu , datum, zesplatnil úvěr žalované, k tomuto datu úvěr žalované činil 207 197,17 Kč s tím, že tato částka byla nadále úročena. Žalobci tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky dle Smlouvy. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradila, a to ani po výzvách žalobce.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 207 197,17 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, a to na zaplacený soudní poplatek ve výši 7 417 Kč a 1 režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (písemné podání žaloby). Náklady řízení činí celkem , hodnota, Kč. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.