58 C 19/2024-70 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 9.067 Kč s příslušenstvím a částku 4.002 Kč představující smluvní pokutu. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 168,01 % prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1.109 Kč počínaje měsícem srpen 2018. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek uhradil 1.109 Kč a žalobci vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky odpovídající a) dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 7.669,28 Kč, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil pouze 4.509,29 Kč, b) smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, c) náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, d) smluvní pokutě dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 4.002 Kč, e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 9.747,25 Kč ode dne , datum, do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 102,75 % ročně. Tvrdil, že žalovaný přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, dle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 168,01 % ročně prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1.109 Kč počínaje měsícem srpen 2018. Součástí vyhotovení smlouvy jsou příslušná ujednání o smluvní pokutě. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný ji podepsal vlastnoručním podpisem dne , datum, , přičemž akceptační doložka žalobce byla připojena dne , datum, .4. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byly na bankovní účet č. , č. účtu, zaslány peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč.5. Z hodnocení klienta z , datum, a z Prohlášení klienta z , datum, soud zjistil, že žalobce prováděl šetření úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že je svobodný, má příjem z rodičovské dovolené ve výši 8.000 Kč, má ostatní příjmy 16.750 Kč, má měsíční výdaje ve výši 7.710 Kč. Dle hodnocení CBS skóre vyšel žalovaný jako klient s vyšším rizikem.6. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval, neboť na závěr soudu o skutkovém stavu věci nemohly mít podstatný vliv.7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 168,01 % prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1.109 Kč počínaje měsícem srpen 2018. Žalobce vyplatil na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku 10.000 Kč, žalovaný mu na poskytnuté peněžní prostředky přes opakované výzvy až dosud vrátil celkem , hodnota, Kč (tj. 1 splátka ve výši 1.109 Kč dne , datum, a celkem , hodnota, Kč po zesplatnění).8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.15. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 168,01 %, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost netvrdil a ani neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.16. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 168,01 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).17. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.18. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 10.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátil 5.618,29 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 4.381,71 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok z úvěru, náklady úvěru a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.21. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.