6 C 144/2024-26 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr v původní výši , částka, a žalovaná se zavázala uhradit současně smluvený úrok v kapitalizované výši , částka, , tedy celkem částku , částka, . Úvěr včetně úroku měl být splacen nejpozději dne , datum, .2. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím webové stránky www.svycarskapujcka.cz, na které si žalovaná vybrala dle své volby dostupné parametry, jako je výše požadovaného úvěru, dobu splatnosti ve dnech. Žalovaná vyplnila registrační formulář, uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Seznámila se s obsahem, podmínkami, právy a povinnosti a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Žalovaná tak učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, potvrdila, že si návrh smlouvy přečetla a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaná dále realizovala ověřovací platbu ve výši , částka, prostřednictvím bankovního převodu, s uvedením variabilního symbolu shodnému s číslem uzavírané konkrétní smlouvy. Poté byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu.3. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty dne , datum, bezhotovostně na bankovní účet žalované, který byl totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Variabilní symbol byl shodný s číslem smlouvy. Žalovaná dluh neuhradila, k úhradě byla opakovaně upomínána. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny včetně smluveného úroku ve výši 1.00% denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, a zákonný úrok z prodlení.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, zůstala nečinná, konkludentně tedy také souhlasila s rozhodnutím věci na základě listin. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti vloženy do schránky.5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.6. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o úvěru – Švýcarská půjčka a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tyto listiny dokládají výši poskytnutého úvěru, výši sjednaného úroku, ujednání o smluvních pokutách (které nejsou předmětem této žaloby), ujednání o termínu splatnosti.7. Listiny neprokazují, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud vyzval žalobkyni k prokázání této skutečnosti, ale žalobkyně zůstala nečinná. Žalobkyně netvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, ani nedoložila žádné důkazy, které by toto prokázaly.8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprovedla šetření možností žalované úvěr splácet. Netvrdí ani nedokládá, že by jakékoliv šetření prováděla. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala.9. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. V daném případě soud dovodil, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudila s náležitou pečlivostí. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by se otázkou úvěruschopnosti žalované vůbec zabývala. Absence zkoumání úvěruschopnosti klienta nebo nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.17. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. , spisová značka, . Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnoste