6 C 237/2024-58 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a to bezhotovostně. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný online na účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši dle uzavřené smlouvy a hradit poplatky a náklady. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Dlužnou částku neuhradil ani na základě písemné výzvy, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobce požaduje úhradu jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku 600 kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění v částce 1 507,65 kč, kapitalizované úroky od 14. 4. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 564,40 kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za stejné období v částce 1 840,57 Kč, dále smluvené úroky ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši platné v okamžiku prodlení z jistiny a poplatku.2. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. uvedl, že posoudil sociální a demografická data, schopnost splácet úvěr ověřil nahlédnutím do bankovního účtu žalovaného. Získal také informace z interních databází a externích registrů. Žádné další konkrétní údaje žalobce netvrdil a nedoložil ani netvrdil z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel. K doplnění tvrzení a doložení důkazů byl žalobce vyzván, doplnění tvrzení nebylo nijak konkrétní, pouze uvedl, že poskytovatel úvěru vycházel z bankovního účtu žalovaného.3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo v souladu s občanským soudním řádem doručit žalovanému.4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.5. Po přezkoumání předložených listin soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvy o úvěrech považovat za platné proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů zjištěných z bankovního účtu žalovaného a údajně ověřit osobu žalovaného v různých registrech. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného. K tomuto účelu využil nahlédnutí do bankovního účtu žalovaného. Z předložených listinných důkazů, a to uzavřené smlouvy nelze zjistit, že by poskytovatel úvěru zkoumal osobní poměry žadatele o úvěr, jeho závazky, dluhy. Soud zjistil, že v době podání žádosti o úvěr byl žalovaný zatížen třemi exekucemi, kde dlužná jistina byla cca 53 000 kč bez příslušenství. Sám žalobce v roce 2021 podával proti žalovanému žalobu o zaplacení dluhu z úvěru, který mu poskytla jiná společnost. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Konkrétně jde o zásadu, podle které bylo možno úvěr poskytnout tomu, komu po odečtení výdajů zbyl čistý příjem rovnající se alespoň dvojnásobku měsíční splátky úvěru. Poskytovatel úvěru nezjistil, že žalovaný nesplácí jiné dříve poskytnuté úvěru, jsou proti němu vedena exekuční řízení. Z předložených listin nevyplývá, že by se poskytovatel úvěru zajímal o jeho osobní a rodinné poměry, počet vyživovacích povinností, dlužné částky, které je žalovaný povinen splácet atd. Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy již žadatel nesplácí předchozí úvěry, jsou proti němu vedeny exekuce, úvěr žalovanému poskytovat. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.6. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.7. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.8. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného značně formálně, nedoložil, jaká konkrétní zjištění o majetkové situaci žalovaného učinil a nezjistil, že osoba žalovaného je zatížena exekucemi. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.14.