6 C 281/2024-31 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen včetně sjednaného poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč nejpozději dne , datum, . Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný vyplnil údaje do Zákaznické karty, sdělil a doložil výši svého příjmu a výši výdajů. Po uzavření Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč a zavázal se vrátit jednak částku ve výši poskytnutého úvěru a dále poplatek. Úvěr včetně poplatků měl žalovaný splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný neuhradil žádnou částku.2. Žalobce coby postupník, uzavřel dne , datum, s původním věřitelem coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, . Ze smlouvy je zjištěno, že úvěr byl použit částečně k refinancování spotřebitelského úvěru a zbývající částka byla vyplacena žalovanému. Žalovaný potvrdil, že poskytovatel úvěru zkoumal jeho úvěruschopnost. Ve smlouvě se zavázal žalovaný k úhradě poplatku v celkové výši 23 142 Kč. Žalobce nárokuje pouze částku 1 500 Kč. Zákaznická karta dokládá zjišťování majetkových a osobních poměrů žalovaného.6. Žalovaný se zavázal k úhradě částky poskytnuté mu jako úvěr, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný úvěr žalobci ani jeho právnímu předchůdci řádně nesplatil. Žalovaný dluží částku uvedenou ve výroku rozsudku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem datovaným , datum, . Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Písemnosti byly zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by oznámil poskytovateli úvěru změnu adresy. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek.7. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku ničím nebrojil, netvrdil žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázal, že by dlužnou částku nebo její část uhradil, a to ať již žalobci nebo jeho právnímu předchůdci. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho bydliště.8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle § 122 z.č. 257/2016 Sb. dle odst. 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.14. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru, odsouhlasil úvěrovou smlouvu a byly mu poskytnuty standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dluh řádně neuhradil, vznikla mu tak povinnost uhradit také zákonný úrok z prodlení. Jiné platby sjednané ve smlouvě pro případ jejího porušení žalobce nenárokuje. Poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalovaný to nezpochybnil. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek. Protože žalovaný svoji povinnost nesplnil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek 860 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 300 Kč, tedy 900 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21 % DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 2 312 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.18. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.