8 C 247/2024-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38.664,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 36.019,74 Kč a dlužné poplatky ve výši 2.645 Kč, to vše vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . dne , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 40.000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,99 %, žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit prostřednictvím minimální měsíční splátky 2 % z čerpaného úvěru (prokazuje Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, a Dispozice ke smlouvě o revolvingovém úvěru z , datum, na č.l. 23-24 spisu). Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal peněžní prostředky, podmínky úvěrové smlouvy však řádně neplnil, když sjednané splátky včetně úroku řádně nehradil, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a ke dni , datum, úvěr zesplatnil, současně vyzval žalovaného k vrácení zbývající dlužné částky ve výši 42.078,94 Kč představující jednak neuhrazenou jistinu odpovídající rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, ze smluvních poplatků ve výši 2.645 Kč a úroků ve výši 3.414,20 Kč (prokazují Výpisy ke kreditní kartě MoneyCard Smart na č.l. 25, Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění z , datum, na č.l. 26). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z , datum, (prokazuje Smlouva o postoupení pohledávek a Seznam postoupených pohledávek na č.l. 27-34, Oznámení o postoupení pohledávek a podací arch na č.l. 36-37). Žalovaný neprokázal, že by z poskytnutého úvěru cokoliv vrátil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami ve výši 38.664,74 Kč. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle žalované jistiny, smluvního úroku i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, .12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.725 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.547 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 378 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 3.725 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.13. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.