14 C 13/2025-107 — Okresní soud v Náchodě

1. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.2. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 113 082,05 Kč se 14,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z žalované částky od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o operativním leasingu č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy byl operativní leasing vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, kW, VIN: , VIN kód, . Toto vozidlo bylo žalovanému předáno do užívání. Ve smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobci měsíčně splátky ve výši 6 132,57 Kč a to po dobu 12 měsíců, a poté žalobci vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení s tím, že maximální nájezd km bude pro toto vozidlo za rok činit 20.000 km. Po uplynutí sjednané doby mělo být vozidlo dne , datum, vráceno zpět žalobci tak, jak bylo ujendáno ve smlouvě. Vozidlo bylo vráceno až dne , datum, . Vozidlo tak bylo vráceno 345 po stanoveném termínu. Na základě toho byl žalovaný povinen uhradit částku 69 346,79 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši 113 082,05 dosud neuhradil. Žalobce rovněž požaduje vrácená příslušenství z dlužné částky od , datum, do zaplacení.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Polské republiky, zkoumal soud, zda je na místě se tímto mezinárodním prvkem zabývat; dospěl k závěru o jeho zanedbatelnosti, neboť žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště a žalobce sídlo v České republice, zde vznikl i smluvní závazek, z něhož je předmětný nárok uplatňován a je zde i místo plnění. Žalobce má nadále bydliště v České republice, bydliště žalovaného se nepodařilo zjistit. Mezinárodní prvek vnesený do věci státní příslušností žalovaného nemůže výše uvedené svou intenzitou převážit.4. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.5. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).6. Protože žalovaný uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. V posuzované věci se jedná o spor týkající se úvěrové smlouvy z a je tedy nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, ve kterém účastníci mohou uzavřít smír. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci umožňuje, aby účastníci řízení skončili řízení soudním smírem, a proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 655 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. Náhradu dalších nákladů žalobce nepožadoval.8. Žalovaný byl zastoupen opatrovníkem, neboť místo jeho pobytu není známo. Právo na náhradu nákladů tohoto zastoupení soud státu nepřiznal.