3 C 207/2025-25 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 19 602 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná sjednala dne , datum, s právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a k úhradě za služby a úroku v celkové výši 18 592 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby v celkové výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávky ze Smlouvy, a to s účinností ke dni , datum, .6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávek ze Smlouvy na žalobce.7. Z výzvy k plnění ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího úroku a úroku z prodlení.8. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, žádosti o úvěr má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované, když zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, ověřil informace poskytnuté žalovanou oproti dokladům vyžádaným od žalované.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdce žalobce dne , datum, uzavřel s žalovanou Smlouvou, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala, že poskytnutý úvěr spolu úhradou za služby ve výši 18 592 Kč (úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč) vrátí právnímu předchůdci žalobce, a to ve 14 měsíčních splátkách, každé ve výši 1 328 Kč. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované, tedy schopnost splácet úvěr. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, ověřil informace poskytnuté žalovanou oproti dokladům vyžádaným od žalované. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaná nesplní svoji povinnost uhradit příslušnou splátku dle úvěrové smlouvy včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná uhradila poslední splátku dne , datum, , a to ve výši 1 330 Kč, poté již neuhradila ničeho. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky dle Smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky z uvedené Smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradila, a to ani po výzvě žalobce.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.15. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 19 602 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 934,75 Kč a dlužných úhrad za služby a smluvní pokuty ve výši 11 667,25 Kč). V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 615 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušen