6 C 390/2025-47 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovanou, když žalovaná byla povinna uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a další částku - úrok v pevně sjednané výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení ve výši 2 077 Kč, úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala splácet celkovou částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila dne , datum, ve výši 522 Kč.2. Žalovaná uhradila celkem částku 10 197 Kč.3. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalované, vycházel z údajů, které žalovaná sdělila a jsou zaznamenány v žádosti o úvěr. Poskytovatel úvěru měl informace o výši měsíčních příjmu v částce 15 500 Kč, o výši měsíčních výdajů v částce 1 000 Kč. Vzal v úvahu, že žalovaná je svobodná, má vyživovací povinnost vůči jedné osobě a bydlí u rodičů. Poskytovatel úvěru uzavřel, že žalovaná je schopna úvěr splácet, o údajích sdělených žalovanou neměl důvod pochybovat.4. Ke dni , datum, byla vyčíslena dlužná jistina na částku 9 802,30 Kč, dlužný úrok činil 329,64 Kč, dlužná úhrada za poskytnutí úvěru je 4 488 Kč, dlužná úhrada za administrativní činnost je 1 335,35 Kč, dlužná úhrada za splátky v hotovosti je 1 735,71 Kč, smluvní pokuta je v částce 7 500 Kč, úrok od 16. 4. 2024 do 20. 2. 2025 je 1 005,85 Kč a zákonný úrok z prodlení od prodlení do , datum, je 1 952,87 Kč. Dále žádá žalobce smluvený úrok a zákonný úrok z prodlení.5. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.6. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádným způsobem doručit. Platební rozkaz soud zrušil.7. Žalovaná se k věci nevyjádřila.8. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).9. Ze smlouvy zjistil soud, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované, tedy schopnost splácet úvěr. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, ověřil informace poskytnuté žalovanou oproti dokladům vyžádaným od žalované.10. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, závazek uhradit úrok v pevně sjednané výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení ve výši 2 077 Kč, úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 27 888 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru jsou v částce 12 888 Kč. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.11. Přehled splácení – tabulka dokládá uhrazení částky 10 197 Kč, která byla poskytovatelem úvěru započtena na sjednané platby a částečně na jistinu.12. Žalované byly zaslány upomínky.13. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.14. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.15. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalované.16. Soud nařídil jednání, k důkazu byly předloženy listiny. Žalovaná zůstala nečinná. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.17. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).19. Z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. , jméno FO, smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).20. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.21. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stra