64 C 15/2025-28 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedených částek s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě objednávky žalovaného č. , hodnota, ze dne , datum, , provedl žalobce přepravu zboží z místa nakládky označeného jako , Anonymizováno, , , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do místa vykládky označeného jako , právnická osoba, , , adresa, , Česká republika a , právnická osoba, ., , adresa, , Česká republika. Cena za přepravu byla sjednána v částce 650 EUR. Žalobce uskutečnil v souladu s objednávkou tuto přepravu, když její uskutečnění dokládá mezinárodním nákladním listem , Anonymizováno, , Anonymizováno, a nákladním listem , Anonymizováno, , Anonymizováno, Smluvními stranami dohodnutá cena za přepravné pak byl žalobcem žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, s datem splatnosti dne , datum, znějící na částku 650 EUR.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je právnickou osobou se sídlem na území Slovenské republiky, žalobce právnickou osobou se sídlem na území České republiky a k přepravě došlo z , Anonymizováno, do České republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. S ohledem na skutečnost, že , Anonymizováno, , , Anonymizováno, i Česká republika jsou stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikovaná jako vyhláška MZV pod č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), vztahuje se přímá právní úprava této úmluvy dle jejího čl. 1 odst. 1 i na předmětnou smlouvu, jež je jednoznačně smlouvou o přepravě. Podle čl. 31 odstavec 1 písm. b) Úmluvy může žalobce spory vzniklé z přeprav podléhajících Úmluvě vést u soudů státu, kde leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání (zboží bylo vydáno v , adresa, , resp. , adresa, , tj. na území České republiky a v obvodu zdejšího soudu). Věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, je dána ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jeho místní příslušnost, se rovněž opírá o Úmluvu, neboť v obvodu podepsaného soudu leží místo, kde byla zásilka vydána. Strany nevyužily možnost volby rozhodného práva pro smlouvu, kterou Úmluva dává. Proto se smlouva poté, co daná problematika není kryta přímou úpravou obsaženou v Úmluvě, bude řídit právní úpravou stanovenou na základě kolizní metody, tj. vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena po roce 2009, jde o NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Tato úprava má přednost před aplikací vnitrostátních tuzemských předpisů mezinárodního práva soukromého. V tomto případě lze uplatnit hraniční určovatel dle čl. 5 odst. 1 nařízení dle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení.4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.5. Z objednávky žalovaného a z mezinárodního nákladního listu má soud za prokázané, že žalobce provedl přepravu zboží z místa nakládky označeného jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do místa vykládky označeného jako , právnická osoba, , , adresa, , Česká republika a , právnická osoba, ., , adresa, , Česká republika. Z faktury má soud za prokázané, že žalobce účtoval za provedenou přepravu zboží částku 650 EUR s datem splatnosti dne , datum, .6. Z předžalobních výzev a z poštovních archů má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek dle výše uvedených faktur.7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce provedl na základě objednávky žalovaného přepravu zboží z místa nakládky označeného jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do místa vykládky označeného jako , právnická osoba, , , adresa, , Česká republika a , právnická osoba, ., , adresa, , Česká republika. Cena přepravy byla vyfakturována na 650 EUR splatné dne , datum, . Ani přes zaslané výzvy žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.9. Povinnost žalovaného uhradit cenu přepravy se odvíjí od čl. 13 odst. 2 Úmluvy ve spojení s § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).10. Tím, že žalobci nebylo přepravné ve lhůtě podle faktur uhrazeno, se žalovaný dostal do prodlení, a to dnem následujícím po uplynutí lhůty ke splatnosti faktury. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek 1 000 Kč za žalobu, uložil soud povinnost k jeho zaplacení ve výši podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku.12. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, činí v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Žalobce uplatnil jednu pohledávku, výše nákladu spojených s uplatněním pohledávek je tak představována celkovou částkou 1 200 Kč.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 094,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 944 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 9 094,90 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.