14 C 25/2026-59 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit zapůjčenou částku ve výši 50 000 Kč společně s příslušenstvím. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit 60 měsíčních splátek ve výši 1 288,15 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán na 13,99 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný žádnou splátku neuhradil. Žalobce se tak domáhá zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 489,14 Kč od , datum, do 18. 10. 2024, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 940,12 Kč od 19. 10. 2024 do , datum, , smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k dobrovolnému plnění předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Vzhledem k tomu, že žalobce je podnikající osobou se sídlem na území Polské republiky, žalovaný fyzickou osobou se sídlem na území České republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Dospěl však k závěru o zanedbatelnosti, neboť žalovaný má bydliště v České republice, kde vznikl smluvní závazek, z něhož je předmětný nárok uplatňován. Žalobce pak v České republice podniká skrze svou organizační složku, respektive odštěpný závod. Mezinárodní prvek vnesený do věci sídlem věřitele v zahraničí nemůže výše uvedené svou intenzitou převážit.5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav:6. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splácet spolu s příslušenstvím v 60 měsíčních splátkách po 1 288,15 Kč. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný však své platební povinnosti neplnil řádně ani včas a neuhradil žádnou ze sjednaných splátek, čímž porušil své smluvní závazky. Z tohoto důvodu se žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 489,14 Kč za období od 17. 7. 2024 do 18. 10. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 12 940,12 Kč za období od 19. 10. 2024 do 27. 11. 2025, smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně rovněž od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolnému splnění dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky.7. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Podle § 122 odst. 4 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.14. Poskytovatel úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům předloženým žalovaným. Ověření úvěruschopnosti žalovaného vyplývá z žádosti žalovaného o poskytnutí hotovostního úvěru a přehledu informací z registru.15. Na základě provedených důkazů považuje soud žalobu za důvodnou, s výjimkou části požadavku na úhradu smluveného úroku. Zde žalobce nerespektuje zákonné omezení dané ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce prokázal svá tvrzení důkazy shora uvedenými. Žalobní tvrzení je v souladu s předloženými listinnými důkazy, vzájemně tvoří logický celek. O podmínkách smlouvy byl žalovaný náležitě poučen a informován. Soud neshledává ve smlouvě žádná nepřiměřená ujednání. Smluvený úrok odpovídá sazbám jiných poskytovatelů zápůjček nebo úvěrů. Podmínky úvěru byly žalovanému řádně a srozumitelně oznámeny – jsou obsaženy ve smlouvě. Způsob, jakým žalovaný dluh splácel, je zachycen ve výpisu splátek. Žalovaný zůstal zcela nečinný. Žalovaný dluh nesplnil, je tedy povinen uhradit dlužnou částku včetně smluvně sjednaných úhrad a dále smluvní úrok ve sjednané výši, ale jen za dobu 90 dnů ode dne prodlení, po tomto termínu je žalovaný povinen uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši sazby platné v okamžiku prodlení, tedy 12,75 % ročně. Smluvní úrok za období od , datum, do zaplacení je s odkazem na toto ustanovení přiznán jen ve výši 12,75 % ročně a ve zbývající části 1,24 % ročně je žaloba zamítnuta.16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, a to na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 700 Kč, tedy 2 100 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 6 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21 % DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit, činí 4 904 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, odběrném místě a údajích o fakturaci. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.