14 C 9/2026-106 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce , Jméno žalobce, ., IČ , IČO žalobce, , sídlem , adresa, nabyl předmětnou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobce“). Právní předchůdce žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu „Smlouva k službě , Anonymizováno, “ dne , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen , Anonymizováno, , jenž je platebním účtem ve smyslu zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Prostřednictvím takto zřízeného účtu byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží a služby. Současně byl žalovaný dle odst. 1.4 Smlouvy povinen řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených plateb, a to vždy alespoň ve výši 10% všech dosud neuhrazených čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný nejprve vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně emailové adresy , e-mail, a telefonního čísla , tel. číslo, . K identifikaci byl žalovaný povinen doložit fotokopii svého občanského průkazu. Před uzavřením Smlouvy byl žalovanému k dispozici náhled návrhu Smlouvy a v případě nesouhlasu mohl žalovaný ihned registrační proces opustit a Smlouvu neuzavřít. Žalovaný ovšem s návrhem Smlouvy souhlasil, a proto mu byl právním předchůdcem žalobce dne , Anonymizováno, zaslán na výše uvedené telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód. Žalovaný tento kód opsal do registračního formuláře, čímž došlo k uzavření Smlouvy. Žalovaný v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, provedl 12 plateb za zboží a služby, které jím doposud nebyly řádně a včas uhrazeny. Platby žalovaného spolu s účtovanými poplatky a sankcemi jsou uvedeny ve vyúčtování za měsíce prosinec 2023 a leden, únor 2024. Žalovanému byly účtovány neuhrazené platby za zboží a služby v celkové výši 25942.28 Kč, poplatek za službu ve výši 35.13 Kč dle odst. 2.12 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“), které jsou nedílnou součástí Smlouvy dle odst. 1.1 Smlouvy a poplatek z prodlení 4547 Kč dle odst. 11.3 VOP. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného tak činí 30524.41 Kč. Splatnost jednotlivých vyúčtování nastala dle odst. 2.6 Smlouvy, přičemž žalobce určil konečnou splatnost dle nejmladšího vyúčtování na , Anonymizováno, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán žalobcem ke splnění dluhu upomínkami a následně i formou výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva byla právním zástupcem žalobce odeslána žalovanému dne , Anonymizováno, . Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.2. Žalobce souhlasil již v samotném žalobním návrhu s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.3. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů – aktivní věcná legitimace žalobce je prokázána smlouvami o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. O zaplacení byl žalovaný upomínán.4. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby.5. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne , datum, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.8. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.9. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a dále žalovanému vznikla povinnost uhradit plnění dle smlouvy. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.10. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, a to na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 600 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 700 Kč, tedy 2 100 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst. 6 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč. Celkem tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit, činí 4 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.12. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém