58 C 14/2025-73 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 196.328,35 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , se kterou byla mezi účastníky uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 130.000 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci, přičemž zbytek úvěru ve výši 108.248, byl žalovanému vyplacen dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8.889 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 1 splátku dne , datum, ve výši 8.889 Kč a žalobci vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 156.862 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 156.862 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení (pohledávka č. , hodnota, žalobního petitu), na smluvní pokutě dle bodu 6.5 částku 39.466,35 Kč (pohledávka č. , hodnota, žalobního petitu), a úrok ve výši 78,07 % ročně z částky 129.568,54 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5.912,94 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a z částky 129.568,54 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 512.006 Kč (pohledávka č. , hodnota, žalobního petitu). Jelikož žalovaný na svůj dluh přes opakované výzvy ničeho neuhradil, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou. Uvedl, že sjednaná výši úroku z úvěru není možné s ohledem na nebankovní charakter úvěru považovat za nemravný.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, z , datum, ve znění Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru z , datum, a z Oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, dle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 130.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 78,07 % ročně prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 8.889 Kč s tím, že RPSN činí 108,96 %.4. Z dohody o konsolidaci ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, z , datum, soud zjistil, že účastníci se dohodli na tom, že část peněžních prostředků ve výši 21.752 Kč bude použita na předčasné splacení úvěru č. , hodnota, a zbývající část peněžních prostředků ve výši 108.248 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného.5. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byly na bankovní účet č. , Anonymizováno, byly zaslány peněžní prostředky ve výši 108.248 Kč.6. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval, neboť na závěr soudu o skutkovém stavu věci nemohly mít podstatný vliv.7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 130.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 78,07 % ročně, resp. s roční procentní sazbou nákladů ve výši 108,96 %, prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 8.889 Kč. Žalobce vyplatil dne , datum, na bankovní účet konsolidovaného úvěru č, Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 21.752 Kč a na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 108.248 Kč, na které žalovaný přes opakované výzvy až dosud vrátil dne , datum, jedinou splátku ve výši 8.889 Kč.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.14. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 78,07 % ročně (RPSN ve výši 108,96 % ročně), jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost přes patřičné poučení nikterak neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.15. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 78,07 % ročně, resp. 108,96 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.17. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 130.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátil 8.889 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 121.111 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, kdy s ohledem na ustálenou judikaturu poskytl žalovanému možnost splácet dluh prostřednictvím pravidelných splátek odpovídajících výši původně sjednané měsíční splátky.18. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok z úvěru, náklady úvěru a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.387 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 24 % celkových nákladů řízení (51.614,03 Kč), když od úspěchu žalobce (tj. 62 %) odečetl 38 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 9.817 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 č. 177/1996 Sb. (8.980 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 31.430 Kč za čtyři úkony právní služby (1x přev