58 C 18/2025-75 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 133.903 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 15. 5. 20218 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 140 % ročně. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal žalobci vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 5.495 Kč počínaje měsícem červen 2018. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 3 splátky (5.495 Kč dne , datum, , 5.495 Kč dne , datum, a 5.495 Kč dne , datum, ) a žalobci vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 115.395 Kč, na smluvní pokutě 998 Kč, na náhradě nákladů 200 Kč (celkem představující pohledávku č. , hodnota, žalobního petitu ve výši 116.593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení), na smluvní pokutě 17.310 Kč (pohledávka č. , hodnota, žalobního petitu), úrok ve výši 90,82 % ročně z částky 56.916,01 Kč od , datum, do zaplacení (pohledávka č. , hodnota, žalobního petitu). Jelikož žalovaný na svůj dluh přes opakované výzvy ničeho neuhradil, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou.2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, bylo řízení v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 45.602 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45.602 Kč od , datum, do zaplacení, částky ve výši 6.841,05 Kč a úroku ve výši 70,82 % ročně z částky 56.916,01 Kč od , datum, do zaplacení, zastaveno a soud pokračoval v řízení o zaplacení částky 70.991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70.991 Kč od , datum, do zaplacení (zbývající část pohledávky č. , hodnota, žalobního petitu), pohledávky ve výši 10.468,95 Kč (zbývající část pohledávky č. , hodnota, žalobního petitu) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 56.916 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 158.256 Kč (zbývající část pohledávky č. , hodnota, žalobního petitu).3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že v podstatě uznal nárok žalobce na zaplacení jistiny, avšak rozporoval žalobcem uplatněné příslušenství, zejména úrok ve výši 90,82 % ročně. K jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, z , datum, a oznámením o schválení úvěru z , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, dle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 140 % ročně prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 5.495 Kč.5. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byly na bankovní účet č. , Anonymizováno, zaslány peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč.6. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval, neboť na závěr soudu o skutkovém stavu věci nemohly mít podstatný vliv, když žalovaný tvrzení o vyplacení peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru učinil nesporným.7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 140 % ročně prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 5.495 Kč. Žalobce vyplatil dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, na které mu žalovaný přes opakované výzvy až dosud vrátil celkem , hodnota, Kč prostřednictvím 3 splátek po 5.495 Kč.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.14. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 140 % ročně, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost nikterak neprokázal, neboť předložený znalecký posudek se týká jiného úvěru s jinou výší úročení. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.15. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 140 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.17. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 60.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátil 16.485 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 43.515 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, kdy s ohledem na ustálenou judikaturu a souhlasné stanovisko žalobce poskytl žalovanému možnost splácet dluh prostřednictvím pravidelných splátek.18. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok z úvěru, náklady úvěru a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.