12 C 296/2021-10 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele [právnická osoba] na zaplacení přirážky ve výši 500 Kč za jízdu žalované dne [datum] bez platné jízdenky ve vlaku provozovaným [právnická osoba] [číslo] to spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. rozsudku. Žalobkyně uplatnila žalobu jako zahraniční právnická osoba, pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem je dána v souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č.1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) bydlištěm žalovaného. [obec] právo jako rozhodné soud použil s ohledem na skutečnost, že právní vztah vznikl mezi českými subjekty. Pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která ji dne [datum] postoupila žalobkyni. Zástupce žalobkyně sepsal výzvu žalované k zaplacení dne [datum], ve kterém jí také bylo oznámeno postoupení pohledávky. Odeslání výzvy prostřednictvím poštovní přepravy nebylo prokázáno. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinného v době postoupení). V řízení nebylo prokázáno, že žalovaná cestovala dne [datum] bez platného jízdního dokladu vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba] Z oznámení o závadách nevyplývá, že by pověřený zaměstnanec v průběhu přepravy vlakem [číslo] provedl zjištění totožnosti a kontrolu jízdního dokladu u žalované. Pakliže kontrolu totožnosti provedla Policie ČR, žalobkyně o tom žádný důkaz nepředložila. K jednání se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být soudem vyzvána k doplnění důkazních návrhů k uvedenému tvrzení a poučena o následcích nesplnění této výzvy, a to v souladu s ust. § 118b odst. 3 o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno o rozhodujících skutečnostech, ze kterých by vyplývalo právo na úhradu jízdného, resp. přirážky jako sankce za přepravou žalované dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně bez platného jízdního dokladu, a to vše v souvislosti se smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení by měla podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaná, neboť měla plný úspěch. Žalovaná se však tohoto práva výslovně vzdala.