17 C 179/2021-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 840 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne [datum]. V rámci smlouvy byl sjednán poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. 60 Kč denně; tento poplatek žalobkyně požaduje za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Úvěr byl žalované poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalované zaregistrovala, poté prostřednictvím webového rozhraní zaslala žádost o poskytnutí úvěru, načež žalobkyně zaslala žalované návrh úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci nařídil na [datum] jednání. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], ta se naproti tomu zavázala poskytnutou částku vrátit žalobkyni do 14 dnů ode dne čerpání úvěru spolu s poplatkem 2 % z jistiny za každý den čerpání úvěru, tj. 60 Kč denně. Částka 3 000 Kč byla žalované zaslána dne [datum] Smlouva byla uzavřena po ověření registrace žalované platbou 1 Kč z jejího účtu dne [datum]. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Po zhodnocení výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto fyzickou osobou podnikající, byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 3 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit do 14 dnů ode dne jejich poskytnutí, tj. do [datum]. Žalobkyně v řízení prokázala, že svou povinnost vyplývající pro ni ze závazkového vztahu splnila, když žalované poskytla úvěr ve sjednané výši. Žalovaná naproti byla povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to ve výši poskytnutého úvěru s příslušenstvím, což ve stanovené lhůtě neučinila. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat vrácení jistiny spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za období od [datum] do [datum] v částce 840 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, když žalovaná nijak netvrdila ani neprokázala byť i částečnou úhradu předmětné pohledávky. Současně uložil žalované zaplatit úroky z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne sjednané splatnosti. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 393 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pokud se týče užití § 14b a.t., pak má soud za to, že je toto zcela na místě, neboť jen u zdejšího soudu bylo žalobkyní zahájeno několik řízení ve skutkově i právně zcela shodných věcech, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, lišícím se pouze v částkách a datech (k tomu srov. řízení sp. zn. 5 C 53/2020, 7 C 162/2020, 7 C 231/2020). 10. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.