9 C 126/2021-17 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 298 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 28. 5. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok vypočtený za dobu řádného trvání smlouvy na částku 30 736 Kč a poplatek za administrativní činnost 12 000 Kč, a to vše 24 měsíčními splátkami po 3 489 Kč, počínaje dnem 17. 7. 2019, poslední splátka měla být zaplacena 17. 6. 2021. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále z listin, které žalovaný k prokázání těchto údajů předložil. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze 7 000 Kč (tato úhrada byla Původním věřitelem započtena následovně: jistina 1 896 Kč, smluvní úrok 4 104 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 000 Kč), poslední úhradu žalovaný provedl 16. 8. 2019. Původní věřitel proto úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatnil. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena s účinností ke dni 16. 7. 2020 na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 55 298 Kč (jistina 39 104 Kč, smluvní úrok a poplatky za administrativní činnost a služby 16 194 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. Žalobkyně požadovala nižší úrok, než jak byl ve smlouvě sjednán, a to 18,87 % ročně z dlužné jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 5. 2019 mezi Původním věřitelem a žalovaným, soud zjistil, že žalovanému byl na jejím základě poskytnut úvěr 41 000 Kč; úvěr měl být žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem 30 736 Kč (úrok byl vypočten pro případ řádného a včasného splácení úvěru dle smlouvy, a to za použití sjednané úrokové sazby 60,73 % ročně – bod 1.5 smlouvy) a poplatkem za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 83 736 Kč, a to 24 měsíčními splátkami po 3 489 Kč dle splátkového kalendáře, který byl žalovanému následně zaslán (podle splátkového kalendáře měla být první splátka uhrazena nejpozději dne 17. 7. 2019 a poslední splátka při řádném splácení dne 17. 6. 2021). 5. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 19. 7. 2020 o provedení transakce soud zjistil, že dne 28. 5. 2019 byla z účtu Původního věřitele zaslána částka 41 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], tj. na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 6. Z [anonymizována dvě slova] – žádosti o půjčku ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný za účelem poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, výživné platí 2 000 Kč měsíčně, bydlí v pronajatém bytě a nájemné hradí 10 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že je vyučen, je zaměstnán od 1. 4. 2016 u [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, a to s příjmem 23 000 Kč měsíčně (údaje o zaměstnání byly ze strany Původního věřitele telefonicky ověřeny). Osobní výdaje žalovaného dle karty zákazníka činily 3 410 Kč měsíčně, další výdaje (doprava, telefon) 1 000 Kč měsíčně, žalovaný nesplácel žádné úvěry nebo půjčky. Původní věřitel vyplněné údaje ověřil z předložených listin dne 28. 5. 2019. 7. Žalovaný byl Původním věřitelem vyzván k zaplacení dlužné částky, a to dopisem ze dne 26. 2. 2020. Následně byl úvěr Původním věřitelem ke dni 9. 4. 2020 zesplatněn (dopis z 9. 4. 2020; celková dlužná částka s příslušenstvím 56 366,53 Kč). 8. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 56 367 Kč byla ke dni 16. 7. 2020 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl Původním věřitelem písemně vyrozuměn, jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, včetně příslušné části seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, odeslaného dle poštovního podacího lístku dne 27. 8. 2020. 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2020, odeslanou dle poštovního podacího lístku 21. 12. 2020. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem dne 28. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu Původní věřitel poskytnul hotovostní úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal celkem zaplatit Původnímu věřiteli částku 83 736 Kč (jistina úvěru 41 000 Kč, smluvní úrok 30 736 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, vypočtený za použití sjednané úrokové sazby 60,73 % ročně, poplatek za administrativní činnost 12 000 Kč), a to 24 měsíčními splátkami po 3 489 Kč (první splátka měla být zaplacena 17. 7. 2019, poslední pak při řádném splácení dne 17. 6. 2021). Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, výživné platí 2 000 Kč měsíčně, bydlí v pronajatém bytě a nájemné hradí 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný je vyučen a je od 1. 4. 2016 zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 23 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného činily 16 410 Kč měsíčně, (osobní výdaje 3 410 Kč, bydlení 10 000 Kč měsíčně, další výdaje 1 000 Kč měsíčně, výživné 2 000 Kč měsíčně), žalovaný nesplácel žádné úvěry nebo půjčky. Žalovaný sjednané splátky úvěru řádně a včas neplatil, poslední úhradu provedl dne 16. 8. 2019 a zaplatil celkem 7 000 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena ke dni 16. 7. 2020 na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Dlužná částka činila ke dni postoupení pohledávky 56 367 Kč, přičemž žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. V daném případě byl žalovanému poskytnut úvěr 41 000 Kč, přič