9 C 94/2021-47 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 248,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 7. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, kterou měla žalovaná uzavřít dne 16. 3. 2020 se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Původní věřitel“). Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutý úvěr do 13. 7. 2020, před poskytnutím úvěru Původní věřitel zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, přičemž ohledně výdajů žalované vycházel ze životního minima 3 410 Kč měsíčně. Původní věřitel vyplatil úvěr žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila a úvěr Původnímu věřiteli nesplatila. Pohledávku Původního věřitele za žalovanou vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Žalobkyně podáním ze dne 2. 7. 2021 vzala podanou žalobu částečně zpět, a to ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 6 248,16 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení a z částky 15 000 Kč za období od 14. 7. 2020 do 25. 1. 2021. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba jí byla doručena dne 17. 5. 2021. K jednání soudu nařízenému na 2. 11. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř., ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. Žalobkyně vzala žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 6 248,16 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení a z částky 15 000 Kč za období od 14. 7. 2020 do 25. 1. 2021 zpět dříve, než soud začal ve věci jednat. Soud proto rozhodl v této části o zastavení řízení (výrok I. rozsudku), kdy souhlas žalované s tímto částečným zpětvzetím žaloby nebyl třeba. 6. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovanou dne 16. 3. 2020, soud zjistil, že na základě návrhu smlouvy měl být žalované poskytnut revolvingový úvěr až do výše limitu 80 000 Kč, úvěr měl být vyplacen na účet žalované uvedený v žádosti o úvěr vyplněné na internetových stránkách Původního věřitele. Listina nebyla ani jedním z účastníků podepsána, není datována. 7. Z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující identifikaci Původního věřitele a obecné informace o revolvingovém úvěru soud zjistil, že ani tento dokument není podepsán a datován, v dokumentu chybí jakékoli identifikační údaje žalované (žalovaná není v dokumentu uvedena). 8. Z obchodních podmínek Původního věřitele pak soud zjistil, že pro uzavření první smlouvy o úvěru ze strany dlužníka, tj. pro první poskytnutí úvěru ze strany Původního věřitele, bylo nezbytné ověření účtu dlužníka zaplacením částky 1 Kč. 9. Z listiny označená jako [jméno] application info obsahující údaje o žalované soud zjistil, že žalovaná byla Původním věřitelem uváděna jako nový klient, její bankovní účet měl být účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaná měla požádat o úvěr 15 000 Kč a tato žádost jí měla být Původním věřitelem schválena. Ani tento dokument není datován a podepsán. 10. Z vyúčtování vystaveného Původním věřitelem žalované s datem splatnosti 13. 7. 2020 a 13. 5. 2020 soud zjistil, že dluh žalované měl činit ke dni 13. 7. 2020 celkem 9 069,43 Kč. 11. Postoupení pohledávky Původního věřitele za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 3. 2020 bylo soudem zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Původním věřitelem, jako postupníkem, a žalobkyní, jako postupitelem, dne 27. 1. 2020, včetně listiny o převodu ze dne 31. 7. 2020, seznamu postoupených pohledávek a oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2021 (tato listina není podepsána). 12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2021. 13. Ze zprávy banky ze dne 5. 5. 2021, včetně výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od 2. 3. 2020 do 31. 3. 2020, soud zjistil, že se jedná o bankovní účet žalované, na který byla dne 16. 3. 2020 připsána platba od Původního věřitele ve výši 15 000 Kč. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel vyplatil dne 16. 3. 2020 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč, přičemž dotazem na příslušnou banku bylo zjištěno, že majitelem tohoto bankovního účtu je žalovaná. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, neboť pohledávka Původního věřitele za žalovanou na ni byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2021, ani poté žalobkyni ničeho neuhradila. Žaloba byla žalované doručena dne 17. 5. 2021. 15. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaná uzavřela s Původním věřitelem dne 16. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 21 248,16 Kč. V daném případě ze žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná znění předložené smlouvy o revolvingovém úvěru skutečně odsouhlasila, tedy že by projevila vůli uzavřít s Původním věřitelem smlouvu uvedeného znění, a to za využití prostředků komunikace na dálku (dle tvrzení žalobkyně byla smlouva uzavřena prostřednictvím internetových stránek Původního věřitele, nicméně žalobkyně nijak nedoložila, že žalovaná skutečně se zněním předložené smlouvy vyjádřila souhlas, tedy projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána; nebylo ani prokázáno, že by byla ověřena totožnost žalované). Soud proto nemá za prokázané, že byla žalovaná skutečně povinna vrátit částku 21 248,16 Kč Původnímu věřiteli, a to nejpozději do 13. 7. 2020. 16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. V daném případě zaslal Původní věřitel žalované na její bankovní účet částku 15 000 Kč, a to v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být mezi Původním Věřitelem a žalovanou uzavřena prostřednictvím internetových stránek, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná uvedené prostředky, které jí byly zaslány bez právního důvodu, Původnímu věřiteli nevrátila, přičemž na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem pohledávky za žalovanou stala žalobkyně, která tak byla k podání žaloby oprávněna. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, případné bezdůvodné obohacení, kterého se jí dle provedeného dokazování dostalo, žádným způsobem nevysvětlila, resp. netvrdila, že by se na její straně nejednalo o bezdůvodné obohacení, a že byla oprávněna si částku 15 000 Kč ponechat. S ohledem na shora uvedené tak soud podané žalobě v základu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení (žalované byla dne 17. 5. 2021 doručena žaloba, kterou byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána, přičemž bezdůvodné obohacení byla povinna vydat den následující, tj. 18. 5. 2021, což však neučinila a od 19. 5. 2021 je v prodlení; povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 18. Naopak v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 248,16 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 1. 2021 do 18. 5. 2021 byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by žalované byla ze strany Původního věřitele vyplacena ještě další částka ve výši 6 248,16 Kč, resp. že by žalovaná byla povinna tuto částku Původnímu věřiteli, popř. žalobkyni uhradit, a dále nebylo rovněž prokázáno, že se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již k datu 26. 1. 2021. 19. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch j