5 C 116/2022-30 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou podanou původně u Okresního soudu v Teplicích dne [datum] se žalobce domáhal, aby žalovaný splnil svou povinnost vyplývající z uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě prodal žalovanému osobní automobil Honda, typ Civic, barva červená, rok výroby [rok], r.z. [anonymizována dvě slova] (dále jen„ předmětný automobil“). Žalovaný se podle uvedené smlouvy zavázal, že zajistí převod vozidla v registru vozidel na svoji osobu. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Před zahájením jednání ve věci samé žalobce navrhl změnu žalobního petitu a nadále požadoval určení vlastnického práva k předmětnému automobilu s tím, že jeho vlastníkem a provozovatelem je žalovaný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobce má dle § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem je dán. Vyhovující výrok rozsudku totiž představuje podklad pro zápis změny osoby jako vlastníka v evidenci motorových vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Soud tedy dále žalobu přezkoumal po stránce věcné. Soud ve věci provedl dále dokazování listinnými důkazy, a to„ kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla“ ze dne [datum], emailovou komunikací účastníků, výzvou [obec] kanceláře pojistitelů ze dne [datum] k úhradě příspěvku nepojištěných. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam. <b>Soud pak má za prokázaný tento skutkový stav věci:</b> Mezi žalobcem jako prodávajícím na straně jedné a žalovaným jako kupujícím na straně druhé byla uzavřena smlouva o prodeji motorového vozidla ze dne [datum], kde předmětem koupě byl osobní automobil Honda, typ Civic, barva červená, rok výroby [rok], r.z. [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] za kupní cenu 15.000 Kč. Podle čl. VI. se žalovaný výslovně zavázal na svůj náklad zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Žalovaný však tuto povinnost, která vyplývá i z veřejnoprávního předpisu (§ 8 zák. č. 56/2001 Sb.), ani přes opakované upomínky žalobce nesplnil. Žalobce je tak dosud veden v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného automobilu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť bylo prokázáno, že žalobce se nemůže domoci svého práva jinak, než žalobou na určení, a žalovaný je vlastníkem a provozovatelem předmětného automobilu. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1099 o.z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností, v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu (odst. 2). Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle shora citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.776 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč, cestovného na jednání soudu dne [datum] vlakem (Praha – Nymburk a zpět) ve výši 176 Kč (2x 88) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek pak soud rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť soudní poplatek nebyl dosud zaplacen. Žalobce je tak dle položky [číslo] bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků povinen zaplatit státu soudní poplatek v částce 2.000 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).