5 C 53/2021-40 — Okresní soud v Nymburce

1. Shora uvedená manželka předložila soudu návrh, kterým se domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. 2. Manžel se k návrhu nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně a s dostatečným časovým předstihem předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti manžela ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Rumunska. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 2201/2003, o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel IIa). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 Nařízení Brusel IIa, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. 4. Podle článku 8 písm. d) Nařízení rady (ES) č. 1259/2010 se rozvod řídí právem státu, u jehož soudu bylo zahájeno řízení. Rozhodným právem je tak právní řád České republiky. 5. Z oddacího listu má soud prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. U obou účastníků se jedná o manželství první. Manželka je národnosti české a státním příslušníkem ČR, manžel pak státním příslušníkem Rumunska. 6. Z výslechu manželky jako účastnice řízení soud zjistil, že se s manželem seznámila zhruba v roce 2011 při výkonu svého zaměstnání ve [právnická osoba] [anonymizováno], [obec]. Uzavření sňatku předcházela vážná známost trvající cca 6 let. Manželství bylo uzavíráno z lásky. Před svatbou po dobu 6 let probíhalo společné soužití účastníků bezproblémově. Bohužel záhy po uzavření manželství se začal manžel měnit, přestával komunikovat, začal trávit volný čas o samotě, chodil na ryby apod. Společně trávili účastníci jen dovolenou, na kterou jezdili do Rumunska. V roce 2018 pak manžel najednou odjel do Rumunska, kde byl od září až do prosince. Další rok pak probíhal tak, že účastníci žili v podstatě jen vedle sebe. Manžel odmítal trávit volný čas společně. V roce 2020 si pak našel druhou práci, v rámci které odjížděl na víkendy do Rumunska. V pátek odjel a v neděli se vracel, ale někdy se třeba ten víkend ani nevrátil. Převážel nějaké sportovní oblečení z [obec] do Rumunska do nějakých skladů. Manželka se v podstatě nikdy nedozvěděla, o co šlo. Samozřejmě to, že spolu účastníci netrávili volný čas, vedlo k vzájemnému citovému odcizení. Intimní soužití skončilo v září 2020, ale nesoulad v této oblasti nastal již dříve. V prosinci 2020 pak manžel odjel opět do Rumunska a už se nevrátil. Postupem času manželka pochopila, že s ní manžel manipuluje a citově ji vydírá. Byla pro něj hlavně zdrojem financí. Musela za něj hradit řadu jeho závazků. Neví, co s manželem je, jestli nemá v Rumunsku někoho dalšího. Postupně nabyla pocitu, že ji manžel jen využíval. Děti se z jejich manželství nenarodily. Od té doby, co manžel v prosinci 2020 odjel, tak se nepokoušeli o obnovení manželského soužití. Manžel se ji snaží kontaktovat zpravidla, když se blíží splatnost nějaké platby pojistného apod. Pak jí v té komunikaci připomíná, jaká prožili hezká léta atd. Fyzického násilí se na ní manžel nikdy nedopustil. Manželství považuje za formální svazek. Na obnovení manželského soužití nemá zájem. Žádnou známost manželka nemá. 7. Další důkazy navrženy nebyly, a tak soud vycházel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z výše provedených důkazů. Skutková zjištění z nich vyplývající jsou pak dostatečná pro právní posouzení věci. 8. Od výslechu manžela soud upustil jednak s ohledem na skutečnost, že manžel se dlouhodobě zdržuje v Rumunsku a provedení jeho výslechu by tak bylo spojeno s velkými obtížemi (§ 389 odst. 1 z.ř.s.), jednak se z manželství účastníků děti nenarodily a rozvodu tak nic nebrání. 9. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 10. Soud přitom bere v úvahu příčiny rozvratu manželství (§ 756 o.z.). 11. Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 12. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je pouze formálním svazkem a neplní svůj společenský účel a nelze ani očekávat obnovení manželského soužití. Tento závěr soud učinil zejména s ohledem na skutečnost, že účastníci spolu od prosince 2020 nežijí, když se v té době manžel vrátil zpět do Rumunska. Manželka ve své výpovědi navíc opakovaně zdůraznila svůj odpor k možnému urovnání vzájemných vztahů a možnosti obnovení manželského soužití. V projednávané věci proto soud uzavřel, že krize manželství účastníků je trvalého charakteru a již není možno ani do budoucna očekávat takovou změnu, která by měla za následek obnovení všech funkcí manželství. 13. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud ve vzájemném citovém odcizení mezi účastníky v důsledku jejich neschopnosti spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. 14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu proto soud žalobě vyhověl a manželství bez dalšího rozvedl. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, když soud neshledal zvláštní okolnosti pro přiznání těchto nákladů podle druhé věty citovaného ustanovení.